1 Mdlého pak u víøe pøijímejte, ne k hádkám o nepotøebných otázkách. 2 Nebo nìkdo vìøí, že mùže jísti všecko; jiný pak u víøe mdlý jsa, jí zelinu. 3 Ten, kdož jí, nepokládej sobì za nic toho, kdož nejí; a kdo nejí, toho nesuï, kdož jí. Nebo Bùh pøijal jej. 4 Ty kdo jsi, abys soudil cizího služebníka? Však Pánu svému stojí, anebo padá. Staneꜜ pak; mocen jest zajisté Bùh utvrditi jej. 5 Nebo nìkdo rozsuzuje mezi dnem a dnem, a nìkdo soudí každý den jednostejný býti. Jeden každý v svém smyslu ujištìn buï. 6 Kdož dnù šetøí, Pánu šetøí; a kdo nešetøí, Pánu nešetøí. A kdo jí, Pánu jí, nebo dìkuje Bohu; a kdož nejí, Pánu nejí, a dìkuje Bohu. 7 Žádný zajisté z nás není sám sobì živ, a žádný sobì sám neumírá. 8 Nebo buïto že jsme živi, Pánu živi jsme; buïto že møeme, Pánu møeme. A tak buï že jsme živi, buï že umíráme, Pánì jsme. 9 Na toꜜ jest zajisté Kristus i umøel, i z mrtvých vstal, i ožil, aby nad živými i nad mrtvými panoval. 10 Ty pak proè odsuzuješ bratra svého? Anebo také ty proè za nic pokládáš bratra svého? Však všickni staneme pøed stolicí Kristovou. 11 Psáno jest zajisté: Živꜜ jsem já, praví Pán, žeꜜ pøede mnou bude klekati každé koleno, a každý jazyk vyznávati bude Boha. 12 A takꜜ jeden každý z nás sám za sebe poèet vydávati bude Bohu. 13 Nesuïmež tedy více jedni druhých, ale toto radìji rozsuzujte, jak byste nekladli úrazu nebo pohoršení bratru. 14 Vím a v tom ujištìn jsem v Pánu Ježíši, žeꜜ nic neèistého není samo z sebe; než tomu, kdož tak soudí, že by neèisté bylo, jemuꜜ neèisté jest. 15 Ale bývá-liꜜ rmoucen bratr tvùj pro pokrm, již nechodíš podle lásky. Hlediž, abys k zahynutí nepøivedl pokrmem svým toho, za kteréhož Kristus umøel. 16 Nebudiž tedy v porouhání dáno dobré vaše. 17 Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém. 18 Nebo kdož v tom slouží Kristu, milý jest Bohu a lidem pøíjemný. 19 Protož následujme toho, což by sloužilo ku pokoji a k vzdìlání vespolek. 20 Nekaziž pro pokrm díla Božího. Všecko zajisté èisté jest, ale zlé jest èlovìku, kterýž jí s pohoršením. 21 Dobré jest nejísti masa a nepíti vína, ani èehokoli toho, na èemž se uráží bratr tvùj, nebo horší, anebo zemdlívá. 22 Ty víru máš? Mìjž ji sám u sebe pøed Bohem. Blahoslavený, kdož nesoudí sebe samého v tom, což oblibuje. 23 Ale kdož pak rozpakuje se, kdyby jedl, odsouzen jest, nebo ne z víry jí. A cožkoli není z víry, høích jest.