1 Každá duše vrchnostem povýšeným poddána buï. Neboꜜ není vrchnosti, jediné od Boha, a kteréž vrchnosti jsou, ty od Boha zøízené jsou. 2 A protož, kdož se vrchnosti protiví, Božímu zøízení se protiví; kteøíž se pak protiví, tiꜜ sobì odsouzení dobudou. 3 Nebo vrchnosti nejsou k strachu dobøe èinícím, ale zle èinícím. Protož chceš-li se nebáti vrchnosti, èiò dobøe, a budeš míti chválu od ní. 4 Boží zajisté služebník jest, tobì k dobrému. Pakli bys zle èinil, boj se; neboꜜ ne nadarmo nese meè. Boží zajisté služebník jest, mstitel zuøivý nad tím, kdož zle èiní. 5 A protož musejíꜜ vrchnostem všickni poddáni býti, netoliko pro hnìv, ale i pro svìdomí. 6 Nebo proto i daò dáváte, ponìvadž služebníci Boží jsou, pilnou práci o to vedouce. 7 Každému tedy což jste povinni, dávejte. Komu daò, tomu daò; komu clo, tomu clo; komu bázeò, tomu bázeò; komu èest, tomu èest. 8 Žádnému nebývejte nic dlužni, než to, abyste se vespolek milovali. Nebo kdož miluje bližního, Zákon naplnil, 9 Ponìvadž to pøikázání: Nesesmilníš, nezabiješ, neukradneš, nepromluvíš køivého svìdectví, nepožádáš, a jest-li které jiné pøikázání, v tomto slovu se zavírá: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. 10 Láska bližnímu zle neuèiní, a protož plnost Zákona jestiꜜ láska. 11 A zvláštì pak vidouce takovou pøíhodnost, žeꜜ jest se nám již èas ze sna probuditi. (Nyníꜜ zajisté blíže nás jest spasení, nežli když jsme uvìøili.) 12 Noc pominula, ale den se pøiblížil. Odvrzmež tedy skutky temnosti, a oblecme se v odìní svìtla. 13 Jakožto ve dne poctivì choïme, ne v hodování a v opilství, ne v smilstvích a v chlipnostech, ne v sváru a v závisti, 14 Ale oblecte se v Pána Jezukrista, a nepeèujte o tìlo k vyplòování žádostí jeho.