1 Synu mùj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloò ucha svého, 2 Abys ostøíhal prozøetelnosti, a rtové tvoji šetøili umìní. 3 Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a mìkèejší nad olej ústa její. 4 Poslední pak vìci její hoøké jsou jako pelynìk, ostré jako meè na obì stranì ostrý. 5 Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. 6 Stezku života snad bys zvážiti chtìl? Vrtkéꜜ jsou cesty její, neseznáš. 7 Protož, synové, poslechnìte mne, a neodstupujte od øeèí úst mých. 8 Vzdal od ní cestu svou, a nepøibližuj se ke dveøím domu jejího, 9 Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému, 10 Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezùstala v domì cizím. 11 I øval bys naposledy, když bys zhubil tìlo své a èerstvost svou, 12 A øekl bys: Jak jsem nenávidìl cvièení, a domlouváním pohrdalo srdce mé, 13 A neposlouchal jsem hlasu vyuèujících mne, a k uèitelùm svým nenaklonil jsem ucha svého! 14 O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostøed shromáždìní a zástupu. 15 Pí vodu z èisterny své, a prameny z prostøedku vrchovištì svého. 16 Nechꜜ se rozlévají studnice tvé ven, a potùèkové vod na ulice. 17 Mìj je sám sobì, a ne cizí s tebou. 18 Budiž požehnaný pramen tvùj, a vesel se z manželky mladosti své. 19 Lanì milostné a srny utìšené; prsy její aꜜ tì opojují všelikého èasu, v milování jejím kochej se ustaviènì. 20 Nebo proè bys se kochal, synu mùj, v cizí, a objímal život postranní, 21 Ponìvadž pøed oèima Hospodinovýma jsou cesty èlovìka, a on všecky stezky jeho váží? 22 Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích høíchu svého uvázne. 23 Takovýꜜ umøe, proto že nepøijímal cvièení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.