1 Synu mùj, slíbil-lis za pøítele svého, podal-lis cizímu ruky své, 2 Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi øeèmi úst svých. 3 Uèiniž tedy toto, synu mùj, a vyprosꜜ se, ponìvadžs se dostal v ruku pøítele svého. Jdi, pokoø se, a probuï pøítele svého. 4 Nedej usnouti oèím svým, a zdøímati víèkám svým. 5 Vydøi se jako srna z ruky, a jako pták z ruky èižebníka. 6 Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuï moudrosti. 7 Kterýž nemaje vùdce, ani správce, ani pána, 8 Pøipravuje v létì pokrm svùj, shromažïuje ve žni potravu svou. 9 Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého? 10 Malièko pospíš, malièko zdøímeš, malièko složíš ruce, abys poležel, 11 V tom pøijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný. 12 Èlovìk nešlechetný, muž nepravý chodí v pøevrácenosti úst. 13 Mhourá oèima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými. 14 Pøevrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého èasu, sváry rozsívá. 15 A protož v náhle pøijde bída jeho, rychle setøín bude, a nebudeꜜ uléèení. 16 Tìchto šesti vìcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho: 17 Oèí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou, 18 Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných bìžeti ke zlému, 19 Svìdka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá rùznice mezi bratøími. 20 Ostøíhejž, synu mùj, pøikázaní otce svého, a neopouštìj nauèení matky své. 21 Pøivazuj je k srdci svému ustaviènì, a k hrdlu svému je pøipínej. 22 Kamžkoli pùjdeš, ono tì zprovodí, když spáti budeš, bude tì ostøíhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati, 23 (Nebo pøikázaní jest svíce, a nauèení svìtlo, a cesta života jsou domlouvání vyuèující), 24 Aby tì ostøíhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí. 25 Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechaꜜ tì nejímá víèky svými. 26 Nebo pøíèinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje. 27 Mùže-liž kdo skrýti oheò v klínì svém, aby roucho jeho se nepropálilo? 28 Mùže-liž kdo choditi po uhlí øeøavém, aby nohy jeho se neopálily? 29 Tak kdož vchází k ženì bližního svého, nebudeꜜ bez viny, kdož by se jí koli dotkl. 30 Neuvozují potupy na zlodìje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svùj, když laèní, 31 Aè postižen jsa, navracuje to sedmernásobnì, vším statkem domu svého nahražuje: 32 Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenꜜ to èiní; 33 Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena. 34 Nebo zùøivý jest hnìv muže, a neodpouštíꜜ v den pomsty. 35 Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž pøijímá, by i množství darù dával.