1 Byl pak pokøik veliký lidu i žen jejich na bratøí jich Židy. 2 Nebo nìkteøí pravili: Synù a dcer máme tak mnoho, že za nì obilé jednáme, abychom jísti a živi býti mohli. 3 Jiní opìt pravili: Pole svá i vinice své, a domy své zzastavovati musíme, abychom obilé jednati mohli v hladu tomto. 4 Jiní ještì pravili: Musíme vypùjèiti penìz, abychom dali plat králi, na svá pole i vinice své, 5 Ješto aj, jakož tìlo bratøí našich, tak tìla naše, jakož synové jejich, tak i synové naši. A však my musíme podrobovati syny své a dcery své v službu, a nìkteré již ze dcer našich podrobeny jsou, a nemùžeme s nic býti, ponìvadž pole naše a vinice naše drží jiní. 6 Protož rozhnìval jsem se velmi, když jsem slyšel køik jejich a slova taková. 7 I uložil jsem v srdci svém, abych domlouval pøednìjším a knížatùm, øka jim: Vy jste ti, jenž obtìžujete jeden každý bratra svého. I svolal jsem proti nim shromáždìní veliké. 8 A øekl jsem jim: My vyplacujeme bratøí své Židy, kteøíž prodáni byli pohanùm, podlé možnosti naší. Což vy zase prodávati máte bratøí vaše, anobrž což je sobì prodávati budete? Kteøížto umlkli a nenalezli odpovìdi. 9 Øekl jsem dále: Není to dobøe, což dìláte. Zdali v bázni Boha našeho nemáte choditi radìji než v pohanìní pohanù, nepøátel našich? 10 I já také s bratøími svými a s služebníky svými mohl bych bráti od nich peníze aneb obilé, a však odpusꜜme jim medle ten dluh. 11 Navraꜜte jim, prosím, ještì dnes pole jejich, vinice jejich, zahrady olivové jejich i domy jejich, i ten stý díl penìz, obilé, vína i oleje, kterýž od nich béøete. 12 Odpovìdìli: Navrátíme, aniž èeho od nich vyhledávati budeme; tak uèiníme, jakž ty pravíš. Tedy svolav knìží, zavázal jsem je pøísahou, aby tak uèinili. 13 Vytøásl jsem také podolek svùj, a øekl jsem: Tak vytøes Bùh každého muže, kdož by nenaplnil slova tohoto, z domu jeho, z úsilí jeho, a tak buï vytøesený a prázdný. I øeklo všecko shromáždìní: Amen, a chválili Hospodina. I uèinil lid tak. 14 Anobrž také ode dne, v nìmž jsem postaven, abych byl vývodou jejich v zemi Judské, od léta dvadcátého až do léta tøidcátého druhého Artaxerxa krále, za dvanácte let, ani já ani bratøí moji pokrmu knížecího jsme nejedli, 15 Ješto vývodové prvnìjší, kteøíž byli pøede mnou, obtìžovali lid, berouce od nich chléb a víno mimo ètyøidceti lotù støíbra. Nadto i služebníci jejich ssužovali lid, èehož jsem já neèinil, boje se Boha. 16 Alebrž také i pøi opravování zdi pracoval jsem, aniž jsme skupovali rolí, ano i všickni služebníci moji byli tu shromáždìni k dílu. 17 Pøesto Židé a knížat pùl druhého sta osob, a kteøíž pøicházeli k nám z národù okolních, jídali u stolu mého. 18 Proèež strojívalo se toho na každý den jeden vùl, šest ovec výborných, též i ptáci byli mi strojeni, a v jednom z desíti dnù všelijakého vína dávalo se dosti. Však s tím se vším pokrmu knížecího nežádal jsem, nebo tìžká poroba vzložena byla na lid ten. 19 Budiž pamìtliv na mne, Bože mùj, k dobrému, což jsem pak koli èinil pøi lidu tomto.