1 I stalo se, když uslyšel Sanballat, že stavíme zed, rozpálil se hnìvem, a rozzlobiv se velmi, posmíval se Židùm. 2 Nebo mluvil pøed bratøími svými a pøed vojskem Samaøským, øka: Co ti bídní Židé berou pøed sebe? Tak-liž mají býti zanecháni? Což budou obìtovati? Za jeden-liž den to dodìlati mají? Také-liž i kamení z hromad rumu køísiti budou, kteréž spáleno jest? 3 Tobiáš pak Ammonitský podlé nìho øekl: Nechaꜜ stavìjí, však liška pøibìhna, prorazí zed jejich kamennou. 4 Slyš, ó Bože náš, že jsme v pohrdání, a obraꜜ pohanìní jejich na hlavu jejich, a dej je v loupež v zemi, do níž by zajati byli. 5 A nepøikrývej nepravosti jejich, a høích jejich od tváøi tvé aꜜ není shlazen, proto že jsou tì popouzeli v stavitelích. 6 A tak stavìli jsme tu zed, a spojili všecku až do polu, a mìl lid srdce k tomu dílu. 7 Což když uslyšel Sanballat, a Tobiáš a Arabští, Ammonitští i Azotští, že by na dýl pøibývalo zdi Jeruzalémské, a že se již byly poèaly mezery zavírati, rozpálili se hnìvem velice. 8 Protož spuntovali se všickni spoleènì, aby táhli k boji proti Jeruzalému a aby jemu pøekážku uèinili. 9 (My pak modlili jsem se Bohu svému, a postavili jsme stráž proti nim ve dne i v noci, bojíce se jich. 10 Nebo øekli Judští: Zemdlelaꜜ jest síla nosièù, a rumu ještì mnoho jest, neodolaliꜜ bychom jim, stavìjíce zed.) 11 Anobrž i øekli nepøátelé naši: Nezvìdíꜜ, ani spatøí, až vpadneme mezi nì, a pomordujeme je, aneb zastavíme to dílo. 12 Když pak pøišli Židé, kteøíž s nimi bydlili, a pravili nám na desetkrát: Mìjte pozor na všecka místa, kudyž se chodí k nám: 13 Tedy postavil jsem na dolních místech za zdí, i na místech pøíkrých, a osadil jsem lidem po èeledech s meèi, s kopími a luèišti jejich. 14 A když jsem to spatøil, vstana, øekl jsem k pøednìjším a knížatùm i k jinému lidu: Nebojte se jich, ale na Pána velikého a hrozného pamatujte, a bojujte za bratøí své, za syny své a dcery své, za manželky své a domy své. 15 I stalo se, když uslyšeli nepøátelé naši, že jest nám to oznámeno, tožꜜ Bùh rozptýlil radu jejich, a my navrátili jsme se všickni ke zdem, každý k dílu svému. 16 Ale však od toho dne polovice služebníkù mých dìlali, a polovice jich držela kopí, pavézy a luèištì, a pancíøe, a knížata stála za vší èeledí Judskou. 17 Ti také, kteøíž dìlali na zdi, i nosièi bøemen, i nakladaèi, každý jednou rukou dìlal, a v druhé držel braò. 18 Z tìch pak, kteøíž stavìli, mìl jeden každý meè svùj pøipásaný na bedrách svých, a tak stavìli, a trubaè stál podlé mne. 19 Nebo jsem øekl k pøednìjším a knížatùm i k jinému lidu: Dílo veliké a široké jest, a my porùznu jsme na zdi, podál jeden od druhého. 20 Na kterém byste koli místì uslyšeli hlas trouby, tu se shromažïte k nám. Bùh náš bude bojovati za nás. 21 A tak my dìlali jsme dílo, a polovice jich držela kopí od svitání až do soumraku. 22 Tehdáž také øekl jsem lidu: Každý s služebníkem svým nocuj u prostøed Jeruzaléma, aꜜ je máme k stráži v noci, a ve dne k dílu. 23 Proèež i já, i bratøí moji, i služebníci moji, i strážní, kteøíž chodí za mnou, nebudeme svláèeti odìvu svého. Žádný ho nesloží, leè u vody.