1 Jericho pak velmi pilnì zavøíno bylo pro strach synù Izraelských, a žádný nevycházel ven, ani tam nevcházel. 2 I øekl Hospodin k Jozue: Aj, dal jsem v ruku tvou Jericho, a krále jeho s silnými muži jeho. 3 Protož obcházeti budete mìsto všickni muži bojovní, okolo mìsta chodíce, jednou za den; tak uèiníš po šest dní. 4 Knìží pak sedm aꜜ nesou sedm trub z rohù beraních pøed truhlou; dne pak sedmého obejdete mìsto sedmkrát, a knìží troubiti budou v trouby. 5 A když zdlouha troubiti budou na roh beraní, jakž nejprvé uslyšíte hlas trouby, zkøikne všecken lid køikem velikým, i oboøí se zed mìstská na místì svém, a vejde lid do mìsta, jeden každý proti místu, kdež stál. 6 Tedy povolav Jozue, syn Nun, knìží, øekl jim: Vezmìte truhlu smlouvy, a sedm knìží aꜜ vezmou sedm trub beraních pøed truhlou Hospodinovou. 7 Øekl také lidu: Jdìte a obejdìte mìsto, a zbrojní aꜜ jdou pøed truhlou Hospodinovou. 8 A když to oznámil Jozue lidu, sedm knìží, nesouce sedm trub beraních, šli pøed truhlou Hospodinovou, a troubili v trouby; truhla také smlouvy Hospodinovy brala se za nimi. 9 Zbrojní pak šli pøed knìžími, kteøíž troubili na trouby, a ostatní šli za truhlou, jdouce a v trouby troubíce. 10 (Lidu pak byl pøikázal Jozue, øka: Nebudete køièeti, ani slyšán bude hlas váš, ani vyjde slovo z úst vašich až do dne toho, v nìmž øeknu vám: Køiète, i budete køièeti.) 11 Tedy obešla truhla Hospodinova mìsto vùkol jednou, a navrátili se do stanù a zùstali v nich. 12 Opìt povstal Jozue ráno a knìží nesli truhlu Hospodinovu. 13 Sedm pak knìží, nesouce sedm trub beraních, pøedcházeli truhlu Hospodinovu, jdouce, a troubili v trouby; a zbrojní šli pøed nimi, a ostatní šli za truhlou Hospodinovou, když knìží šli, v trouby troubíce. 14 I obešli mìsto druhého dne opìt, a navrátili se do stanù. Tak èinili po šest dní. 15 V den pak sedmý vstali, jakž zasvitávalo, a obešli mìsto týmž zpùsobem sedmkrát; toliko toho dne obešli mìsto sedmkrát. 16 Stalo se pak, když po sedmé obcházeli, a knìží v trouby troubili, øekl Jozue lidu: Køiètež již, dalꜜ jest Hospodin vám mìsto. 17 A budiž to mìsto proklaté, ono i všecky vìci, kteréž v nìm jsou, Hospodinu; toliko Raab nevìstka aꜜ jest živa, ona i všickni, kteøíž by s ní byli v domì, nebo skryla posly, kteréž jsme byli poslali. 18 Avšak vystøíhejte se od proklatého, abyste i vy nebyli uèinìni proklatí, berouce z proklatých vìcí, a uvedli byste stany Izraelské v prokletí, a zkormoutili byste je. 19 Všecko pak støíbro a zlato, a nádoby mìdìné a železné, svaté bude Hospodinu; na poklad Hospodinu složeno bude. 20 Tedy køièel lid, když zatroubili v trouby. Nebo když slyšel lid hlas trub, køièeli i oni køikem velikým, i oboøila se zed na místì svém. Tedy všel lid do mìsta, jeden každý proti místu, kdež stál. I vzali je. 21 A pohubili ostrostí meèe jako proklaté všecko, což bylo v mìstì, od muže až do ženy, od dítìte až do starce, a až do vola, dobytèete i osla. 22 Dvìma pak mužùm, kteøíž shlédli zemi, øekl Jozue: Vejdìte do domu ženy nevìstky, a vyveïte ji odtud, i všecky vìci, kteréž má, jakož jste jí pøisáhli. 23 I všedše mládenci špehéøi, vyvedli Raab a otce jejího, i matku její a bratøí její i všecko, což mìla, a všecku rodinu její vyvedli, a nechali jich vnì za stany Izraelskými. 24 Mìsto pak spálili ohnìm, i všecko, což v nìm bylo, støíbro však a zlato a nádoby mìdìné a železné složili na poklad v domì Hospodinovì. 25 Raab také nevìstku, a dùm otce jejího i všecko, což mìla, živé zùstavil Jozue; a bydlila v lidu Izraelském až do tohoto dne, nebo skryla posly, kteréž poslal Jozue k shlédnutí Jericha. 26 Toho èasu vydal klatbu Jozue, øka: Zloøeèený buï pøed Hospodinem muž ten, kterýž by povstal, aby stavìl mìsto Jericho. V prvorozeném svém založí je, a v nejmenším postaví brány jeho. 27 Byl pak Hospodin s Jozue, a rozhlásila se povìst o nìm po vší zemi.