1 Stalo se pak, když uslyšeli všickni králové Amorejští, kteøíž bydlili za Jordánem k západu, a všickni králové Kananejští, kteøíž bydlili pøi moøi, že vysušil Hospodin vody Jordánské pøed syny Izraelskými, dokudž ho nepøešli: zemdlelo srdce jejich, aniž zùstalo více v nich duše pøed tváøí synù Izraelských. 2 Toho èasu øekl Hospodin k Jozue: Udìlej sobì nože ostré, a obøež opìt syny Izraelské po druhé. 3 I udìlal sobì Jozue nože ostré, a obøezal syny Izraelské na pahrbku Aralot. 4 Tato pak jest pøíèina, pro kterouž je obøezal Jozue, že všecken lid, kterýž byl vyšel z Egypta, pohlaví mužského, všickni muži bojovní zemøeli byli na poušti na cestì po vyjití z Egypta. 5 Nebo obøezán byl všecken lid, kterýž byl vyšel, ale žádného z toho lidu, kterýž se zrodil na poušti, na cestì po vyjití z Egypta, neobøezali. 6 (Nebo ètyøidceti let chodili synové Izraelští po poušti, dokudž nezahynul všecken národ mužù bojovných, kteøíž byli vyšli z Egypta, ješto neposlouchali hlasu Hospodinova, jimžto zapøisáhl Hospodin, že neukáže jim zemì, kterouž s pøísahou zaslíbil dáti otcùm jejich, že ji nám dá, zemi oplývající mlékem a strdí.) 7 Ale syny jejich, kteréž postavil na místo jejich, ty obøezal Jozue, že byli neobøezaní; nebo žádný jich neobøezoval na cestì. 8 Když pak byl všecken lid obøezán, zùstali na místì svém v ležení, dokudž se nezhojili. 9 I øekl Hospodin k Jozue: Dnes jsem odjal pohanìní Egyptské od vás. A nazval jméno místa toho Galgal až do tohoto dne. 10 Když pak ležení mìli synové Izraelští v Galgala, slavili velikunoc ètrnáctého dne toho mìsíce u veèer, na rovinách Jericha. 11 I jedli z úrod té zemì na zejtøí po velikonoci chleby nekvašené, a pražmu téhož dne. 12 I pøestala manna na zejtøí, když jedli z obilé té zemì, a již více nemìli synové Izraelští manny, ale jedli z úrod zemì Kananejské toho roku. 13 Stalo se pak, když byl Jozue na poli Jericha, že pozdvihl oèí svých a vidìl, an muž stojí naproti nìmu, maje v ruce meè dobytý. I šel Jozue k nìmu, a øekl jemu: Jsi-li náš, èili nepøátel našich? 14 I odpovìdìl: Nikoli, ale já jsem kníže vojska Hospodinova, a nyní jsem pøišel. I padl Jozue tváøí svou na zem, a pokloniv se, øekl jemu: Co pán mùj chce mluviti služebníku svému? 15 Tedy odpovìdìl kníže vojska Hospodinova k Jozue: Szuj obuv svou s noh svých, nebo místo, na nìmž stojíš, svaté jest. I uèinil tak Jozue.