1 Máꜜ zajisté støíbro prameny své, a zlato místo k pøehánìní. 2 Železo z zemì vzato bývá, a kámen rozpuštìný dává mìï. 3 Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost èlovìk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti. 4 Protrhuje se øeka na obyvatele, tak že ji nemùže žádný pøebøesti, a svozována bývá umìním smrtelného èlovìka, i odchází. 5 Z zemì vychází chléb, aèkoli pod ní jest nìco rozdílného, podobného k ohni. 6 V nìkteré zemi jest kamení zafirové a prach zlatý, 7 K èemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatøilo oko luòáka, 8 Kteréž nešlapala mladá zvìø, aniž šel po ní lev. 9 K škøemeni vztahuje ruku svou, a z koøene pøevrací hory. 10 Z skálí vyvodí potùèky, a všecko, což jest drahého, spatøuje oko jeho. 11 Vylévati se øekám zbraòuje, a tak cožkoli skrytého jest, na svìtlo vynáší. 12 Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti? 13 Neví smrtelný èlovìk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých. 14 Propast praví: Není ve mnì, moøe také dí: Není u mne. 15 Nedává se zlata èistého za ni, aniž odváženo bývá støíbro za smìnu její. 16 Nemùže býti cenìna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir. 17 Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž smìnìna býti mùže za nádobu z ryzího zlata. 18 Korálù pak a perel se nepøipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty. 19 Není jí rovný v cenì smaragd z Mouøenínské zemì, aniž za èisté zlato mùže cenìna býti. 20 Odkudž tedy moudrost pøichází? A kde jest místo rozumnosti? 21 Ponìvadž skryta jest pøed oèima všelikého živého, i pøed nebeským ptactvem ukryta jest. 22 Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme povìst o ní. 23 Sám Bùh rozumí cestì její, a on ví místo její. 24 Nebo on konèiny zemì spatøuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí, 25 Tak že vìtru váhu dává, a vody v míru odvažuje. 26 On též vymìøuje dešti právo, i cestu blýskání hromù. 27 Hned tehdáž vidìl ji, a rozhlásil ji, pøipravil ji, a vystihl ji. 28 Èlovìku pak øekl: Aj, bázeò Pánì jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.