27
Potom dále Job vedl øeè svou a øekl: Živꜜ jest Bùh silný, kterýž zavrhl pøi mou, a Všemohoucí, kterýž hoøkostí naplnil duši mou, Že nikoli, dokudž duše má ve mnì bude a duch Boží v chøípích mých, Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk mùj vynášeti lsti. Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvìdèil; dokudž dýchati budu, neodložím upøímosti své od sebe. Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíꜜ mne srdce mé nikdy. Bude jako bezbožník nepøítel mùj, a povstávající proti mnì jako nešlechetník. Nebo jaká jest nadìje pokrytce, by pak lakomìl, když Bùh vytrhne duši jeho? Zdaliž volání jeho vyslyší Bùh silný, když na nìj pøijde ssoužení? 10 Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého èasu? 11 Ale já uèím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím. 12 Aj, vy všickni to vidíte, proèež vždy tedy takovou marnost vynášíte? 13 Ten má podíl èlovìk bezbožný u Boha silného, a to dìdictví ukrutníci od Všemohoucího pøijímají: 14 Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meè, a rodina jeho nenasytí se chlebem. 15 Pozùstalí po nìm v smrti pohøbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati. 16 Nashromáždí-li jako prachu støíbra, a jako bláta najedná-li šatù: 17 Co najedná, to spravedlivý obleèe, a støíbro nevinný rozdìlí. 18 Vystaví-li jako Arktura dùm svùj, bude však jako bouda, kterouž udìlal strážný. 19 Bohatý když umøe, nebude pochován; pohledí nìkdo, anꜜ ho není. 20 Postihnou jej hrùzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher. 21 Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichøicí uchvátí jej z místa jeho. 22 Takové vìci na nìj dopustí Bùh bez lítosti, aèkoli pøed rukou jeho prudce utíkati bude. 23 Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.