1 Ještì dále Job vedl øeè svou, a øekl: 2 Ó bych byl jako za èasù pøedešlých, za dnù, v nichž mne Bùh zachovával, 3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, pøi jehož svìtle chodíval jsem v temnostech, 4 Tak jako jsem byl za dnù mladosti své, dokudž pøívìtivost Boží byla v stanu mém, 5 Dokudž ještì Všemohoucí byl se mnou, a všudy vùkol mne dítky mé, 6 Když šlepìje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje, 7 Když jsem vycházel k bránì skrze mìsto, a na ulici strojíval sobì stolici svou. 8 Jakž mne spatøovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli. 9 Knížata choulili se v øeèech, anobrž ruku kladli na ústa svá. 10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich. 11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvìdèovalo mi, 12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka. 13 Požehnání hynoucího pøicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval. 14 V spravedlnost jsem se obláèel, a ona ozdobovala mne; jako plášꜜ a koruna byl soud mùj. 15 Místo oèí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému. 16 Byl jsem otcem nuzných, a na pøi, jíž jsem nebyl povìdom, vyptával jsem se. 17 A tak vylamoval jsem tøenovní zuby nešlechetníka, a z zubù jeho vyrážel jsem loupež. 18 A protož jsem øíkal: V hnízdì svém umru, a jako písek rozmnožím dny. 19 Koøen mùj rozloží se pøi vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých. 20 Sláva má mladnouti bude pøi mnì, a luèištì mé v ruce mé obnovovati se. 21 Poslouchajíce, èekali na mne, a pøestávali na radì mé. 22 Po slovu mém nic nemìnili, tak na nì dštila øeè má. 23 Nebo oèekávali mne jako deštì, a ústa svá otvírali jako k pøívalu žádostivému. 24 Žertoval-li jsem s nimi, nevìøili; proèež u vážnosti mne míti neoblevovali. 25 Pøišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na pøedním místì, a tak bydlil jsem jako král v vojštì, když smutných potìšuje.