1 Zpívala pak písnièku Debora a Barák syn Abinoemùv v ten den, økouc: 2 Pro pomstu uèinìnou v Izraeli, a pro lid, kterýž se k tomu dobrovolnì mìl, dobroøeète Hospodinu. 3 Slyštež králové, a ušima pozorujte knížata, já, já zpívati budu Hospodinu, žalmy zpívati budu Hospodinu Bohu Izraelskému. 4 Hospodine, když jsi vyšel z Seir, když jsi se bral z pole Edomského, tøásla se zemì, nebesa dštila, a oblakové déšꜜ vydali. 5 Hory se rozplynuly od tváøi Hospodinovy, i ta hora Sinai tøásla se pøed tváøí Hospodina Boha Izraelského. 6 Za dnù Samgara syna Anatova, a za dnù Jáhel spustly silnice, kteøíž pak šli stezkami, zacházeli cestami køivými. 7 Spustly vsi v Izraeli, spustly, pravím, až jsem povstala já Debora, povstala jsem matka v Izraeli. 8 Kterýžto kdyžkoli sobì zvoloval bohy nové, tedy bývala válka v branách, pavézy pak ani kopí nebylo vidíno mezi ètyøidcíti tisíci v Izraeli. 9 Srdce mé naklonìno jest k správcùm Izraelským a k tìm, kteøíž tak ochotní byli mezi jinými. Dobroøeètež Hospodinu. 10 Kteøíž jezdíte na bílých oslicích, kteøíž bydlíte pøi Middin, a kteøíž chodíte po cestách, vypravujtež, 11 Že vzdálen hluk støelcù na místech, kdež se voda váží; i tam vypravujte hojnou spravedlnost Hospodinovu, hojnou spravedlnost k obyvatelùm vsí jeho v Izraeli; tehdážꜜ vstupovati bude k branám lid Hospodinùv. 12 Povstaò, povstaò, Deboro, povstaniž, povstaniž a vypravuj píseò, povstaò, Baráku, a zajmi jaté své, synu Abinoemùv. 13 Tehdážtì potlaèenému dopomoženo k opanování silných rekù z lidu; Hospodintì mi ku panování dopomohl nad silnými. 14 Z Efraima koøen jejich bojoval proti Amalechitským; za tebou, Efraime, Beniamin s lidem tvým; z Machira táhli vydavatelé zákona, a z Zabulona písaøi. 15 Knížata také z Izachar s Deborou, ano i všecko pokolení Izacharovo, jako i Barák do údolí poslán jest pìšky, ale veliké hrdiny u sebe jsou v podílu Rubenovu. 16 Jak jsi mohl mlèe sedìti mezi dvìma ohradami, poslouchaje øvání stád? Veliké hrdiny u sebe jsou v podílu Rubenovu. 17 Zdali i Galád pøed Jordánem nebydlil? Ale Dan proè zùstal pøi lodech? Asser sedìl na bøehu moøském, a v lomích svých bydlil. 18 Zabulon, lid udatný, vynaložil duši svou na smrt, též i Neftalím na vysokých místech pole. 19 Králové pøitáhše, bojovali, tehdáž bojovali králové Kananejští v Tanach pøi vodách Mageddo, a však koøisti støíbra nevzali. 20 S nebe bojováno, hvìzdy z míst svých bojovaly proti Zizarovi. 21 Potok Císon smetl je, potok Kedumim, potok Císon; všecko to pošlapala jsi, duše má, udatnì. 22 Tehdáž otloukla se kopyta koòù od dupání velikého pod jezdci silnými. 23 Zloøeète Merozu, praví andìl Hospodinùv, zloøeète velice obyvatelùm jeho, nebo nepøišli na pomoc Hospodinu, ku pomoci Hospodinu proti silným. 24 Požehnaná buï nad jiné ženy Jáhel, manželka Hebera Cinejského, nad ženy v staních bydlící buï požehnaná. 25 On vody žádal, ona mléka dala, v koflíku knížecím podala másla. 26 Levou ruku svou k høebu vztáhla, a pravou ruku svou k kladivu dìlníkù, i udeøila Zizaru, a ztloukla hlavu jeho, probodla a prorazila židoviny jeho. 27 U noh jejích skrèil se, padl, ležel, u noh jejích skrèil se, padl; kdež se skrèil, tu padl zabitý. 28 Vyhlídala z okna skrze møíži, a naøíkala matka Zizarova, økuci: Proè se tak dlouho vùz jeho nevrací? Proè prodlévají vraceti se domù vozové jeho? 29 Moudøejší pak z pøedních služebnic jejích odpovídaly, i ona sama také sobì odpovídala: 30 Zdali ale dosáhli nìèeho, a dìlí koøisti? Dìveèku jednu neb dvì na každého muže, loupeže rozdílných barev samému Zizarovi, koøisti rozdílných barev krumpovaným dílem, roucho rozdílných barev krumpovaným dílem na hrdlo loupežníkù. 31 Tak aꜜ zahynou všickni nepøátelé tvoji, ó Hospodine, tebe pak milující aꜜ jsou jako slunce vzcházející v síle své. I byla v pokoji zemì za ètyøidceti let.