1 Èinili pak synové Izraelští to, což jest zlého pøed oèima Hospodinovýma, i vydal je Hospodin v ruku Madianským za sedm let. 2 A zmocnila se velmi ruka Madianských nad Izraelem, tak že synové Izraelští pøed Madianskými zdìlali sobì jámy, kteréž jsou na horách, a jeskynì a pevnosti. 3 A bývalo, že jakž co oseli Izraelští, pøitáhl Madian a Amalech a národ východní, povstávaje proti nim. 4 Kteøížto rozbijeli stany proti nim, a kazili úrody zemì, až kudy se vchází do Gázy, a nenechávali potravy v Izraeli, ani ovce, ani vola, ani osla. 5 Nebo i sami i s stády svými i s stany pøitáhli, a jako kobylky ve množství pøicházívali, aniž jich neb velbloudù jejich byl poèet; tak pøicházejíce do zemì, hubili ji. 6 Tedy znuzen byl velmi Izrael od Madianských, protož volali synové Izraelští k Hospodinu. 7 Když pak volali synové Izraelští k Hospodinu pøíèinou Madianských, 8 Poslal Hospodin muže proroka k synùm Izraelským, a øekl jim: Takto praví Hospodin Bùh Izraelský: Já jsem vás vyvedl z Egypta, a vyvedl jsem vás z domu služby, 9 A vytrhl jsem vás z rukou Egyptských a z rukou všech, jenž vás ssužovali, kteréž jsem vyhnal pøed tváøí vaší, a dal jsem vám zemi jejich. 10 I øekl jsem vám: Já jsem Hospodin Bùh váš, nebojte se bohù Amorejských, v jejichž zemi bydlíte. Ale neposlechli jste hlasu mého. 11 Tedy pøišel andìl Hospodinùv a posadil se pod dubem, jenž byl v Ofra, kteréž bylo Joasa Abiezeritského. Gedeon pak syn jeho mlátil obilí na humnì, aby vezma, utekl s tím pøed Madianskými. 12 I ukázal se jemu andìl Hospodinùv, a øekl jemu: Hospodin s tebou, muži udatný. 13 Odpovìdìl jemu Gedeon: Ó Pane mùj, jestliže Hospodin s námi jest, proèež pak na nás pøišlo všecko toto? A kde jsou všickni divové jeho, o kterýchž vypravovali nám otcové naši, økouce: Zdaliž nás z Egypta nevyvedl Hospodin? A nyní opustil nás Hospodin a vydal v ruku Madianských. 14 A pohledìv na nìj Hospodin, øekl: Jdi v této síle své, a vysvobodíš Izraele z ruky Madianských. Zdaliž jsem tì neposlal? 15 Kterýž odpovìdìl jemu: Poslyš mne, Pane mùj, èím já vysvobodím Izraele? Hle, rod mùj chaterný jest v pokolení Manassesovu, a já nejmenší v domì otce svého. 16 Tedy øekl jemu Hospodin: Ponìvadž já budu s tebou, protož zbiješ Madianské jako muže jednoho. 17 Jemuž on øekl: Prosím, jestliže jsem nalezl milost pøed oèima tvýma, dej mi znamení, že ty mluvíš se mnou. 18 Prosím, neodcházej odsud, až zase pøijdu k tobì, a vynesu obìt svou a položím pøed tebou. Odpovìdìl on: Jáꜜ poseèkám, až se navrátíš. 19 Tedy Gedeon všed do domu, pøipravil kozelce, a po mìøici mouky pøesných chlebù. I vložil maso do koše, a polívku vlil do hrnce, i vynesl to k nìmu pod dub a obìtoval. 20 I øekl jemu andìl Boží: Vezmi to maso a chleby ty nekvašené, a polož na tuto skálu, a polívkou polej. I uèinil tak. 21 Potom zdvihl andìl Hospodinùv konec holi, kterouž mìl v rukou svých, a dotekl se masa a chlebù pøesných; i vystoupil oheò z skály té, a spálil to maso i chleby pøesné. A v tom andìl Hospodinùv odšel od oèí jeho. 22 A vida Gedeon, že by andìl Hospodinùv byl, øekl: Ach, Panovníèe Hospodine, proto-liž jsem vidìl andìla Hospodinova tváøí v tváø, abych umøel? 23 I øekl jemu Hospodin: Mìj pokoj, neboj se, neumøeš. 24 Protož vzdìlal tu Gedeon oltáø Hospodinu, a nazval jej: Hospodin pokoje, a až do tohoto dne ještì jest v Ofra Abiezeritského. 25 Stalo se pak té noci, že øekl jemu Hospodin: Vezmi volka vyspìlého, kterýž jest otce tvého, totiž volka toho druhého sedmiletého, a zboøíš oltáø Bálùv, kterýž jest otce tvého, háj také, kterýž jest vedlé nìho, posekáš. 26 A vzdìláš oltáø Hospodinu Bohu svému na vrchu skály této, na rovinì její, a vezma volka toho druhého, obìtovati budeš obìt zápalnou s døívím háje, kterýž posekáš. 27 Tedy vzal Gedeon deset mužù z služebníkù svých, a uèinil, jakž mluvil jemu Hospodin; a boje se èeledi otce svého a mužù mìsta, neuèinil toho ve dne, ale v noci. 28 Když pak vstali muži mìsta ráno, uzøeli zboøený oltáø Bálùv, a háj, kterýž byl vedlé nìho, že byl posekaný, a volka toho druhého obìtovaného v obìt zápalnou na oltáøi v novì vzdìlaném. 29 I mluvili jeden k druhému: Kdo to udìlal? A vyhledávajíce, vyptávali se a pravili: Gedeon syn Joasùv to uèinil. 30 Tedy øekli muži mìsta k Joasovi: Vyveï syna svého, aꜜ umøe, proto že zboøil oltáø Bálùv, a že posekal háj, kterýž byl vedlé nìho. 31 Odpovìdìl Joas všechnìm stojícím pøed sebou: A což se vy nesnadniti chcete o Bále? Zdali vy jej vysvobodíte? Kdož by se zasazoval o nìj, aꜜ jest zabit hned jitra tohoto. Jestližeꜜ jest bohem, nechaꜜ se sám zasazuje o to, že jest rozboøen oltáø jeho. 32 I nazval jej toho dne Jerobálem, øka: Nechꜜ se zasadí Bál proti nìmu, že zboøil oltáø jeho. 33 Tedy všickni Madianští a Amalechitští a národové východní shromáždili se spolu, a pøešedše Jordán, položili se v údolí Jezreel. 34 Duch pak Hospodinùv posilnil Gedeona, kterýžto zatroubiv v troubu, svolal Abiezeritské k sobì. 35 A poslal posly ke všemu pokolení Manassesovu, a svoláno jest k nìmu; poslal též posly k Asserovi, k Zabulonovi a k Neftalímovi, i pøitáhli jim na pomoc. 36 Tedy mluvil Gedeon k Bohu: Vysvobodíš-li skrze ruku mou Izraele, jakož jsi mluvil, 37 Aj, já položím rouno toto na humnì. Jestliže rosa bude toliko na rounì, a na vší zemi vùkol sucho, tedy vìdìti budu, že vysvobodíš skrze ruku mou Izraele, jakož jsi mluvil. 38 I stalo se tak. Nebo vstav nazejtøí, stlaèil rouno, a vyžïal rosu z nìho, i byl plný koflík vody. 39 Øekl také Gedeon Bohu: Nerozpaluj se prchlivost tvá proti mnì, že promluvím ještì jednou. Prosím, nechažꜜ zkusím ještì jednou na rounì. Nechꜜ jest, prosím, samo rouno suché, a na vší zemi rosa. 40 I uèinil Bùh té noci tak, a bylo samo rouno suché, a na vší zemi byla rosa.