1 I stalo se, když to uslyšel král Ezechiáš, že roztrhl roucho své, a odìl se žíní, a všel do domu Hospodinova. 2 I poslal Eliakima správce domu, a Sobnu písaøe, a starší z knìží, obleèené v žínì k Izaiášovi proroku, synu Amosovu. 3 Kteøíž øekli jemu: Toto praví Ezechiáš: Den úzkosti a útržky i rouhání jest den tento, proto že se pøiblížil plod k vyjití, ale není síly ku porodu. 4 Ó by slyšel Hospodin Bùh tvùj slova Rabsakova, jehož poslal král Assyrský pán jeho, aby utrhal Bohu živému, a pomstil Hospodin Bùh tvùj tìch slov, kteráž slyšel. Protož pozdvihni modlitby za tento ostatek lidu, kterýž se nalézá. 5 I pøišli služebníci krále Ezechiáše k Izaiášovi. 6 Jimž odpovìdìl Izaiáš: Toto povíte pánu svému: Takto praví Hospodin: Nestrachuj se slov tìch, kteráž jsi slyšel, jimiž se mnì rouhali služebníci krále Assyrského. 7 Aj, já pustím naò vítr, aby uslyše povìst, navrátil se do zemì své, a uèiním to, že padne od meèe v zemi své. 8 Navrátiv se pak Rabsaces, nalezl krále Assyrského, an dobývá Lebna. Nebo uslyšel, (proèež odtrhl od Lachis), 9 Uslyšel, pravím, o Tirhákovi králi Mouøenínském, ano pravili: Táhne, aby bojoval s tebou. A však uslyšev to, vždy poslal posly své k Ezechiášovi s tìmito slovy: 10 Takto povíte Ezechiášovi králi Judskému, økouce: Nechꜜ tebe nesvodí Bùh tvùj, v nìmž ty doufáš, øíkaje: Nebude dán Jeruzalém v ruku krále Assyrského. 11 Aj, slyšels, co jsou uèinili králové Assyrští všechnìm zemím, pohubivše je, a ty bys mìl býti vysvobozen? 12 Zdaliž jsou je vysvobodili bohové tìch národù, kteréž zahladili pøedkové moji, Gozana, Charana, Resefa a syny z Eden, kteøíž byli v Telasar? 13 Kde jest král Emat, a král Arfad, a král mìsta Sefarvaim, Ana i Ava? 14 Protož vzav Ezechiáš list z ruky poslù, pøeètl jej a vstoupiv do domu Hospodinova, rozvinul jej Ezechiáš pøed Hospodinem. 15 A modlil se Ezechiáš Hospodinu, øka: 16 Hospodine zástupù, Bože Izraelský, kterýž sedíš nad cherubíny, ty jsi sám Bùh všech království zemì, ty jsi uèinil nebe i zemi. 17 Nakloniž, Hospodine, ucha svého a uslyš; otevøi, Hospodine, oèi své a pohleï; slyš, pravím, všecka slova Senacheribova, kterýž poslal k èinìní útržek Bohu živému. 18 Takꜜ jest, Hospodine, žeꜜ jsou pohubili králové Assyrští všecky ty krajiny i zemi jejich, 19 A uvrhli bohy jejich do ohnì; nebo nebyli bohové, ale dílo ruku lidských, døevo a kámen, protož zahladili je. 20 A nyní, Hospodine Bože náš, vysvoboï nás z ruky jeho, aꜜby poznala všecka království zemì, že jsi ty Hospodin sám. 21 Tedy poslal Izaiáš syn Amosùv k Ezechiášovi, øka: Toto praví Hospodin Bùh Izraelský: Zaè jsi mi se modlil strany Senacheriba krále Assyrského, 22 Totoꜜ jest slovo, kteréž mluvil Hospodin o nìm: Pohrdá tebou, a posmívá se tobì panna, dcera Sionská, potøásá hlavou za tebou dcera Jeruzalémská. 23 Kohož jsi zhanìl? A komus se rouhal? A proti komus povýšil hlasu, a pozdvihl zhùru oèí svých? Proti Svatému Izraelskému. 24 Skrze služebníky své utrhal jsi Pánu, a øekl jsi: Ve množství vozù svých já jsem vytáhl na hory vysoké, na stránì Libánské, a zpodtínám vysoké cedry jeho, i spanilé jedle jeho, a vejdu na nejvyšší kraj jeho do lesù a výborných rolí jeho. 25 Já jsem vykopal a pil vody; nebo jsem vysušil nohama svýma všecky potoky míst obležených. 26 Zdalis neslyšel, že jsem již to dávno uèinil, a ode dnù starých to sformoval? Nyní pak k tomu pøivozuji, aby v poušꜜ a v hromady rumu mìsta hrazená obrácena byla, 27 A jejich obyvatelé ruce oslablé majíc, pøedìšeni a zahanbeni jsouc, byli jako bylina polní, a zelina vzcházející, jako tráva na støechách, a osení rzí zkažené, prvé než by dorostlo. 28 Sedání pak tvé, a vycházení tvé i vcházení tvé znám, i vzteklost tvou proti sobì. 29 Ponìvadž ty se vztìkáš proti mnì, a tvé zpouzení pøišlo v uši mé, protož vpustím udici svou v chøípì tvé, a udidla svá v ústa tvá, a odvedu tì zase tou cestou, kterouž jsi pøišel. 30 A toto mìj za znamení: Budete jísti roku prvního, co samo od sebe zroste, též druhého roku, což se samo od sebe zrodí, tøetího pak roku budete síti a žíti a štìpovati vinice, a jísti ovoce jejich. 31 Ostatek zajisté domu Judova, kterýž pozùstal, vpustí zase koøeny své hluboce, a vydá užitek zhùru. 32 Nebo z Jeruzaléma vyjdou ostatkové, a zachovaní z hory Siona. Horlivost Hospodina zástupù uèiní to. 33 A protož toto praví Hospodin o králi Assyrském: Nevejdeꜜ do mìsta tohoto, aniž sem støely vstøelí, aniž na nì dotrou pavézníci, aniž udìlají u nìho náspu. 34 Cestou, kterouž pøitáhl, zase navrátí se, a do mìsta tohoto nevejde, praví Hospodin. 35 Nebo chrániti budu mìsta tohoto, abych je zachoval pro sebe a pro Davida služebníka svého. 36 Tedy vyšel andìl Hospodinùv, a zbil v vojštì Assyrském sto osmdesáte a pìt tisícù. I vstali velmi ráno, a aj, všickni mrtví. 37 A tak odjel, anobrž utekl, a navrátil se Senacherib král Assyrský, a bydlil v Ninive. 38 I stalo se, když se klanìl v chrámì Nizrocha boha svého, že Adramelech a Sarasar, synové jeho, zabili jej meèem, a utekli do zemì Ararat. I kraloval Esarchaddon syn jeho místo nìho.