1 V tìch dnech roznemohl se Ezechiáš až k smrti. I pøišel k nìmu Izaiáš syn Amosùv, prorok, a øekl jemu: Toto praví Hospodin: Zøeï dùm svùj, nebo umøeš, a nebudeš živ. 2 I obrátil Ezechiáš tváø svou k stìnì, a modlil se Hospodinu. 3 A øekl: Prosím, ó Hospodine, rozpomeò se nyní, že jsem stále chodil pøed tebou v pravdì a v srdci upøímém, a že jsem to èinil, což dobrého jest pøed oèima tvýma. I plakal Ezechiáš pláèem velikým. 4 Tedy stalo se slovo Hospodinovo k Izaiášovi, økoucí: 5 Jdi a rci Ezechiášovi: Toto praví Hospodin Bùh Davida otce tvého: Slyšelꜜ jsem modlitbu tvou, vidìl jsem slzy tvé; aj, já pøidám ke dnùm tvým patnácte let. 6 A z ruky krále Assyrského vysvobodím tì i mìsto toto, a chrániti budu mìsta tohoto. 7 A toto budeš míti znamení od Hospodina, že Hospodin uèiní vìc tuto, kterouž mluvil: 8 Aj, já navrátím zpátkem stín po stupních, po nichž sešel na hodinách sluneèných Achasových, o deset stupòù. I navrátilo se slunce o deset stupòù, po týchž stupních, po nichž bylo sešlo. 9 Zapsání Ezechiáše krále Judského, když nemocen byl, a ozdravìl po nemoci své: 10 Jáꜜ jsem byl øekl v pøestøižení dnù svých, že vejdu do bran hrobu, zbaven budu ostatku let svých. 11 Øekl jsem byl, že neuzøím Hospodina, Hospodina v zemi živých, nebudu vídati èlovìka více mezi pøebývajícími na svìtì. 12 Pøebývání mé pomíjí, a stìhuje se ode mne jako stánek pastýøský; pøestøihl jsem jako tkadlec život svùj, od tøísní odøeže mne. Dnes døíve než noc pøijde, uèiníš mi konec. 13 Pøedkládal jsem sobì v jitøe, že jako lev tak potøe všecky kosti mé, dnes døíve než noc pøijde, že mi uèiníš konec. 14 Jako øeøáb a vlaštovice pištìl jsem, lkal jsem jako holubice, oèi mé zhùru pozdvižené byly. Pane, násilé trpím, ó prodliž mi života. 15 Ale coꜜ mám více mluviti? I pøedpovìdìl mi, i uèinil, že živ pobudu mimo všecka léta svá po hoøkosti duše své. 16 Pane, kdo po nich i v nich živi budou, všechnìm znám bude život dýchání mého, žes mi zdraví navrátil, a mne pøi životu zachoval. 17 Aj, v èas pokoje potkala mne byla hoøkost nejhoøèejší, ale tobì zalíbilo se vytrhnouti duši mou z propasti zkažení, proto že jsi zavrhl za høbet svùj všecky høíchy mé. 18 Nebo ne hrob oslavuje tebe, ani smrt tì chválí, aniž oèekávají ti, jenž do jámy sstupují, pravdy tvé. 19 Ale živý, živý, tenꜜ oslavovati bude tebe, jako já dnes, a otec synùm v známost uvodí pravdu tvou. 20 Hospodin vysvobodil mne, a protož písnì mé zpívati budeme po všecky dny života našeho v domì Hospodinovì. 21 Øekl pak byl Izaiáš: Nechaꜜ vezmou hrudu suchých fíkù, a pøiloží na vøed, a zdráv bude. 22 I øekl byl Ezechiáš: Jaké jest znamení, že vstoupím do domu Hospodinova?