1 Stalo se pak ètrnáctého léta kralování Ezechiášova, pøitáhl Senacherib král Assyrský proti všechnìm mìstùm Judským hrazeným, a zdobýval jich. 2 I poslal král Assyrský Rabsaka z Lachis do Jeruzaléma k králi Ezechiášovi s vojskem velikým. Kterýž se postavil u struhy rybníka hoøejšího, pøi silnici pole valcháøova. 3 Tedy vyšel k nìmu Eliakim syn Helkiášùv, kterýž byl správce domu, a Sobna písaø, a Joach syn Azafùv, kancléø. 4 I mluvil k nim Rabsaces: Povìzte medle Ezechiášovi: Toto praví král veliký, král Assyrský: Jakéž jest to doufání, na kterémž se zakládáš? 5 Øekl jsem: Jistì žeꜜ jest vìc daremní; radyꜜ jest a síly k válce potøebí. A protož v koho doufáš, že mi se protivíš? 6 Aj, spolehl jsi na hùl tøtiny té nalomené, na Egypt, na niž zpodepøel-li by se kdo, pronikne ruku jeho, a probodne ji. Takovýꜜ jest Farao král Egyptský všechnìm, kteøíž v nìm doufají. 7 Pakli mi díš: V Hospodinu Bohu svém doufáme: zdaliž on není ten, jehož poboøil Ezechiáš výsosti i oltáøe, a pøikázal Judovi a Jeruzalému, øka: Pøed tímto oltáøem klanìti se budete? 8 Ale nu, potkej se medle se pánem mým králem Assyrským. Pøidámꜜ ještì dva tisíce koní, mùžeš-li jen míti, kdo by na nich jeli. 9 Jakž tedy odoláš jednomu knížeti z nejmenších služebníkù pána mého, aèkoli máš doufání v Egyptu pro vozy a jezdce? 10 Pøesto, zdali jsem bez Hospodina pøitáhl do zemì této, abych ji zkazil? Hospodin øekl mi: Táhni na tu zemi, a zkaz ji. 11 I øekl Eliakim a Sobna a Joach Rabsakovi: Mluv medle k služebníkùm svým Syrsky, však rozumíme, a nemluv k nám Židovsky pøed lidem tímto, kterýž jest na zdech. 12 I odpovìdìl Rabsaces: Zdaliž ku pánu tvému a k tobì poslal mne pán mùj, abych mluvil slova tato? Však k mužùm tìm, kteøíž jsou na zdech, aby lejna svá jedli, a moè svùj spolu s vámi pili. 13 A tak stoje Rabsaces, volal hlasem velikým Židovsky, a øekl: Slyšte slova krále velikého, krále Assyrského: 14 Toto praví král: Nechꜜ vás nesvodí Ezechiáš, neboꜜ nebude moci vyprostiti vás. 15 A nechꜜ vám nevelí Ezechiáš doufati v Hospodina, øka: Zajisté vysvobodí nás Hospodin, a nebudeꜜ dáno mìsto toto v ruku krále Assyrského. 16 Neposlouchejte Ezechiáše. Nebo takto praví král Assyrský: Uèiòte mi to k líbosti, a vyjdìte ke mnì, i bude moci jísti jeden každý z vinice své, a jeden každý z fíku svého, a píti jeden každý vodu z èisterny své, 17 Dokudž nepøijdu, a nepoberu vás do zemì podobné zemi vaší, do zemì úrodné, zemì chleba a vinic. 18 Nechꜜ vás nesvodí Ezechiáš, øka: Hospodin vysvobodí nás. Zdaliž mohli vysvoboditi bohové národù jeden každý zemi svou z ruky krále Assyrského? 19 Kde jsou bohové Emat a Arfad? Kde jsou bohové Sefarvaim? Zdaliž jsou vysvobodili i Samaøí z ruky mé? 20 Kteøí jsou mezi všemi bohy tìch zemí, ješto by vysvobodili zemi svou z ruky mé? Aby pak Hospodin mìl vysvoboditi Jeruzalém z ruky mé? 21 Oni pak mlèeli, a neodpovìdìli jemu slova. Nebo takové bylo rozkázaní královo, økoucí: Neodpovídejte jemu. 22 I pøišel Eliakim syn Helkiášùv, kterýž byl správcím domu, a Sobna písaø, a Joach syn Azafùv, kancléø, k Ezechiášovi, majíce roucha roztržená, a oznámili jemu slova Rabsakova.