1 Ty synu èlovìèí, prorokuj i o horách Izraelských a rci: Hory Izraelské, slyšte slovo Hospodinovo. 2 Takto praví Panovník Hospodin: Proto že øíká ten nepøítel o vás: Aj, to dobøe, takéꜜ i výsosti vìèné v dìdictví se nám dostanou, 3 Protož prorokuj a rci: Takto praví Panovník Hospodin: Proto, proto že poplénili a sehltili vás vùkol, abyste byli za dìdictví ostatku národù, a vydáni jste v pomluvu a v zlou povìst lidem, 4 Protož hory Izraelské, slyšte slovo Panovníka Hospodina: Takto praví Panovník Hospodin horám i pahrbkùm, potokùm i údolím, pustinám hrozným i mìstùm opuštìným, jenž jsou za loupež a posmìch ostatku národù okolních, 5 Protož takto dí Panovník Hospodin: jistì že v ohni horlivosti své mluviti budu proti ostatku tìch národù, i proti vší zemi Idumejské, kteøíž sobì osobili zemi mou za dìdictví, veselíce se z celého srdce, a pléníce s chutí, aby sídlo vyhnaných z nìho bylo v loupež. 6 Protož prorokuj o zemi Izraelské, a mluv k horám a pahrbkùm, potokùm i k údolím: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já v horlivosti své a v prchlivosti své mluvím, proto že pohanìní od národù snášíte. 7 Protož takto praví Panovník Hospodin: já zdvihna ruku svou, pøisahám, že ti národové, kteøíž jsou vùkol vás, pohanìní své nésti musejí. 8 Vy pak hory Izraelské, ratolesti své vypouštìti, a ovoce své pøinášeti budete lidu mému Izraelskému, když se pøiblíží a pøijdou. 9 Nebo aj, já jsem s vámi, a patøím na vás, abyste dìlány a osívány byly. 10 A rozmnožím v vás lidi, všecken dùm Izraelský, jakýžkoli jest, i budou se osazovati mìsta, a pustiny vzdìlávati. 11 Rozmnožím, pravím, v vás lidi i hovada, a budou se množiti a ploditi, i uèiním, že bydliti budete jako za pøedešlých let vašich, èinì vám dobøe, více než v prvotinách vašich. A zvíte, že já jsem Hospodin. 12 Nebo uvedu do vás lidi, lid svùj Izraelský, a budou tebou dìdiènì vládnouti; a budeš jim za dìdictví, aniž kdy více siroby na nì uvedeš. 13 Takto praví Panovník Hospodin: Proto že øíkají vám, že jsi ty ta zemì, kteráž zžíráš lidi, a sirotky èiníš z národù svých, 14 Protož nebudeš více zžírati lidi, a národù svých více k sirobì pøivoditi, praví panovník Hospodin. 15 Aniž dopustím, aby více slýcháno bylo v tobì potupy národù, aniž útržky lidské snášeti budeš více, ani ku pádu pøivoditi více národù svých, praví Panovník Hospodin. 16 I stalo se slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: 17 Synu èlovìèí, dùm Izraelský, bydlíce v zemi své, poškvrnili jí cestou svou a skutky svými; podobná neèistotì ženy pro neèistotu oddìlené byla cesta jejich pøed oèima mýma. 18 Proèež vylil jsem prchlivost svou na nì, proto že krev vylévali na zemi, a ukydanými bohy svými poškvrnili jí. 19 I rozptýlil jsem je po národech, tak že rozplašeni jsou po zemích; podlé cesty jejich a podlé skutkù jejich soudil jsem je. 20 Nýbrž odšedše mezi národy, kamž pøišli, poškvrnili jména svatosti mé, když øíkáno o nich: Že jsou lid Hospodinùv, a že z jeho zemì vyšli. 21 Ale slitoval jsem se pro jméno svatosti své, kteréhož poškvrnili dùm Izraelský mezi národy, kamž pøišli. 22 Protož rci domu Izraelskému: Takto praví Panovník Hospodin: Ne pro vás já to uèiním, ó dome Izraelský, ale pro jméno svatosti své, kteréhož jste poškvrnili mezi národy, kamž jste pøišli, 23 Abych posvìtil jména svého velikého, kteréž bylo poškvrnìno mezi národy, kteréhož jste poškvrnili u prostøed nich, aby poznali národové, že já jsem Hospodin, praví Panovník Hospodin, když posvìcen budu v vás pøed oèima jejich. 24 Nebo poberu vás z národù, a shromáždím vás ze všech zemí, a uvedu vás do zemì vaší. 25 A pokropím vás vodou èistou, a èisti budete; ode všech poškvrn vašich, i ode všech ukydaných bohù vašich oèistím vás. 26 A dám vám srdce nové, a ducha nového dám do vnitøností vašich, a odejma srdce kamenné z tìla vašeho, dám vám srdce masité. 27 Ducha svého, pravím, dám do vnitøností vašich, a uèiním, abyste v ustanoveních mých chodili, a soudù mých ostøíhali a èinili je. 28 I budete bydliti v zemi, kterouž jsem byl dal otcùm vašim, a budete lidem mým, a já budu vaším Bohem. 29 Nebo vysvobodím vás ze všelijakých poškvrn vašich, a pøivolám obilé, a rozmnožím je, a nedopustím na vás hladu. 30 Rozmnožím i ovoce stromù a úrody polní, tak že neponesete více potupy hladu mezi národy. 31 I rozpomenete se na zlé cesty vaše a na skutky vaše nedobré, tak že sami se býti hodné ošklivosti uznáte pro nepravosti vaše a pro ohavnosti vaše. 32 Ne pro vás já to uèiním, praví Panovník Hospodin, známo vám buï. Zahanbìtež se a zastyïte za cesty své, dome Izraelský. 33 Takto praví Panovník Hospodin: V ten den, v kterémž vás oèistím ode všech nepravostí vašich, osadím mìsta, a vzdìlány budou pustiny. 34 A tak zemì pustá bude dìlána, kteráž prvé byla pouští pøed oèima každého tudy jdoucího. 35 I øeknou: Zemì tato zpuštìná jest jako zahrada Eden, ano i mìsta pustá, zkažená a zboøená jsou ohrazena a osazena. 36 I zvìdí národové, kteøíž pozùstanou vùkol vás, že já Hospodin vystavìl jsem zboøeniny, a vysadil pustiny. Já Hospodin mluvil jsem i uèiním. 37 Takto praví Panovník Hospodin: Ještì toho hledati bude pøi mnì dùm Izraelský, abych je rozmnožil. Rozmnožím je lidmi jako stády. 38 Jako stádo k obìtem, jako stádo Jeruzalémské pøi slavnostech jeho, tak mìsta pustá budou plná stád lidí, i zvìdí, že já jsem Hospodin.