1 Opìt stalo se slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: 2 Synu èlovìèí, obraꜜ tváø svou proti hoøe Seir, a prorokuj proti ní. 3 A rci jí: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já jsem proti tobì, horo Seir, a vztáhnu ruku svou na tebe, a obrátím tì v hroznou poušꜜ. 4 Mìsta tvá v poušꜜ obrátím, a ty budeš pustinou, i zvíš, že já jsem Hospodin, 5 Proto že máš nepøátelství vìèné, a rozptyluješ syny Izraelské meèem v èas bídy jejich, v èas dokonání nepravosti. 6 Protož živꜜ jsem já, praví Panovník Hospodin, že k zabití pøipravím tì, a krev tì stihati bude. Ponìvadž krve vylévání v nenávisti nemáš, také tì krev stihati bude. 7 Obrátím, pravím, horu Seir v hroznou poušꜜ, a vypléním z ní jdoucího pøes ni i vracujícího se. 8 A naplním hory její zbitými jejími; na pahrbcích tvých i v údolích tvých, i pøi všech potocích tvých zbití meèem padati budou. 9 V pustiny vìèné obrátím tì, tak že mìsta tvá nebudou zase vzdìlána, i zvíte, že já jsem Hospodin. 10 Proto že øíkáš: Tito dva národové a tyto dvì zemì mé budou, a budeme dìdiènì vládnouti tou, v níž Hospodin pøebýval, 11 Protož živꜜ jsem já, praví Panovník Hospodin, žeꜜ uèiním podlé hnìvu tvého a podlé závisti tvé, kterouž jsi prokázala z nenávisti své proti nim. I budu poznán od nich, když tì budu souditi. 12 A zvíš, že já Hospodin slyšel jsem všecka hanìní tvá, kteráž jsi mluvila o horách Izraelských, økuci: Zpuštìnyꜜ jsou, námꜜ jsou dány k sežrání. 13 Nebo jste se honosili proti mnì ústy svými, a množili proti mnì slova svá, což jsem sám slyšel. 14 Takto praví Panovník Hospodin: Jakž se veselí všecka ta zemì, tak pustinu uèiním z tebe. 15 Jakž se veselíš nad dìdictvím domu Izraelského, proto že zpustl, tak uèiním i tobì. Pustinou budeš, ó horo Seir, i všecka zemì Idumejská naskrze, i zvìdíꜜ, že já jsem Hospodin.