1 Byla nade mnou ruka Hospodinova, a vyvedl mne Hospodin v duchu, a postavil mne u prostøed údolí, kteréž bylo plné kostí. 2 I provedl mne skrze nì vùkol a vùkol, a aj, bylo jich velmi mnoho v tom údolí, a aj, byly velmi suché. 3 I øekl mi: Synu èlovìèí, mohly-li by ožiti kosti tyto? I øekl jsem: Panovníèe Hospodine, ty víš. 4 V tom øekl mi: Prorokuj o tìch kostech a rci jim: Kosti suché, slyšte slovo Hospodinovo. 5 Toto praví Panovník Hospodin kostem tìmto: Aj, já uvedu do vás ducha, abyste ožily. 6 A dám na vás žily, a uèiním, že zroste na vás maso, a otáhnu vás koží; dám, pravím, do vás ducha, abyste ožily, i zvíte, že já jsem Hospodin. 7 Tedy prorokoval jsem tak, jakž mi rozkázáno bylo. I stal se zvuk, když jsem já prorokoval, a aj, hømot, když se pøibližovaly kosti jedna k druhé. 8 I vidìl jsem, a aj, žily a maso na nich se ukázalo, i koží potaženy byly po vrchu, ale ducha žádného nebylo v nich. 9 I øekl mi: Prorokuj k duchu, prorokuj, synu èlovìèí, a rci duchu: Takto praví Panovník Hospodin: Ode ètyø vìtrù pøiï, duchu, a vìj na tyto zmordované, aꜜ oživou. 10 Tedy prorokoval jsem, jakž mi rozkázal. I všel do nich duch, a ožili, a postavili se na nohách svých, zástup velmi veliký. 11 I øekl mi: Synu èlovìèí, kosti tyto jsou všecken dùm Izraelský. Aj, øíkají: Uschly kosti naše, a zhynula èáka naše, jižꜜ jest po nás. 12 Protož prorokuj a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já otevru hroby vaše, a vyvedu vás z hrobù vašich, lide mùj, a uvedu vás do zemì Izraelské. 13 I zvíte, že já jsem Hospodin, když otevru hroby vaše, a vyvedu vás z hrobù vašich, lide mùj. 14 A dám Ducha svého do vás, abyste ožili, a osadím vás v zemi vaší, i zvíte, že já Hospodin mluvím i èiním, dí Hospodin. 15 Opìt stalo se slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: 16 Ty pak synu èlovìèí, vezmi sobì døevo jedno, a napiš na nìm: Judovi, a synùm Izraelským, tovaryšùm jeho. Zatím vezma døevo druhé, napiš na nìm: Jozefovi døevo Efraimovo, a všechnìm synùm Izraelským, tovaryšùm jeho. 17 I spojž je sobì jedno k druhému v jedno døevo, aby byla jako jedno v ruce tvé. 18 A když mluviti budou k tobì synové lidu tvého, økouce: Což nám neoznámíš, co ty vìci znamenají: 19 Mluv k nim: Takto praví panovník Hospodin: Aj, já vezmu døevo Jozefovo, kteréž jest v ruce Efraimovì, a pokolení Izraelských, tovaryšù jeho, a pøiložím je s ním k døevu Judovu, a uèiním je døevem jedním, i budou jedno v ruce mé. 20 A když budou ta døeva, na kterýchž jsi psal, v ruce tvé pøed oèima jejich, 21 Tedy mluv k nim: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já vezmu syny Izraelské z prostøed národù tìch, kamž odešli, a shromáždì je odevšad, uvedu je do zemì jejich. 22 A uèiním je, aby byli národem jedním v té zemi na horách Izraelských, a král jeden bude nad nimi nade všemi králem. A nebudou více dva národové, aniž se již více dìliti budou na dvoje království. 23 Aniž se budou poškvròovati více ukydanými bohy svými, a ohavnostmi svými, ani jakými pøestoupeními svými, i vysvobodím je ze všech obydlí jejich, v nichž høešili, a oèistím je. I budou mým lidem, a já budu jejich Bohem. 24 A služebník mùj David bude králem nad nimi, a pastýøe jednoho všickni míti budou, aby v soudech mých chodili, a ustanovení mých ostøíhali, i èinili je. 25 I budou bydliti v té zemi, kterouž jsem byl dal služebníku svému Jákobovi, v níž bydlili otcové vaši. Budou, pravím, v ní bydliti oni i synové jejich, i synové synù jejich až na vìky, a David služebník mùj knížetem jejich bude na vìky. 26 Nadto uèiním s nimi smlouvu pokoje; smlouva vìèná bude s nimi. A rozsadím je, i rozmnožím je, a postavím svatyni svou u prostøed nich na vìky. 27 Bude i pøíbytek mùj mezi nimi, a budu jejich Bohem, a oni budou lidem mým. 28 I zvìdí národové, že jsem já Hospodin, jenž posvìcuji Izraele, když bude svatynì má u prostøed nich na vìky.