1 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, øka: 2 Mluv k synùm Izraelským, aꜜ navrátíce se, rozbijí stany pøed Fiarot, mezi Magdalem a moøem, proti Belsefon; naproti nìmu rozbijete stany pøi moøi. 3 A dí Farao o synech Izraelských: Ssouženi jsou na zemi, sevøela je poušꜜ. 4 I zatvrdím srdce Faraonovo, a honiti je bude, a oslaven budu v Faraonovi a ve všem vojsku jeho; a zvìdí Egyptští, že já jsem Hospodin. I uèinili tak. 5 Povìdíno pak bylo králi Egyptskému, že by lid utíkal. I obráceno jest srdce Faraonovo a služebníkù jeho proti lidu, a øekli: Co jsme to uèinili, že jsme propustili Izraele, aby nesloužil nám? 6 Protož zapøáhl do svého vozu, a lid svùj vzal s sebou. 7 A vzal šest set vozù vybraných, i všecky vozy Egyptské, nad nimiž nade všemi byli hejtmané. 8 I zatvrdil Hospodin srdce Faraona krále Egyptského, tak že honil syny Izraelské; synové pak Izraelští vyšli v ruce vyvýšené. 9 I honili je Egyptští, a postihli je, když se položili pøi moøi, všickni vozové Faraonovi, a jezdci jeho i vojsko jeho podlé Fiarot, pøed Belsefon. 10 A když se pøiblížil Farao, pozdvihli synové Izraelští oèí svých, a aj, Egyptští táhnou za nimi. I báli se velmi, a volali synové Izraelští k Hospodinu. 11 A øekli Mojžíšovi: Zdali proto, že nebylo hrobù v Egyptì, vyvedl jsi nás, abychom zemøeli na poušti? Co jsi nám to uèinil, že jsi vyvedl nás z Egypta? 12 Zdali jsme toho nemluvili tobì ještì v Egyptì, økouce: Nech nás, aꜜ sloužíme Egyptským? Nebo lépe bylo nám sloužiti Egyptským, než zemøíti na poušti. 13 I øekl Mojžíš lidu: Nebojte se, stùjte a vizte spasení Hospodinovo, kteréž vám zpùsobí dnes; nebo Egyptských, kteréž jste vidìli dnes, neuzøíte nikdy více až na vìky. 14 Hospodin bojovati bude za vás, a vy mlèeti budete. 15 I øekl Hospodin Mojžíšovi: Co voláš ke mnì? Mluv synùm Izraelským, aꜜ jdou pøedce. 16 Ty pak zdvihni hùl svou, a vztáhni ruku svou na moøe, a rozdìl je; a nechaꜜ jdou synové Izraelští prostøedkem moøe po suše. 17 Jáꜜ pak, aj, já zatvrdím srdce Egyptských, a vejdou za nimi; i budu oslaven v Faraonovi, a ve všem vojsku jeho, v vozích jeho i v jezdcích jeho. 18 A zvìdí Egyptští, že já jsem Hospodin, když oslaven budu v Faraonovi, v vozích jeho a v jezdcích jeho. 19 I bral se andìl Boží, kterýž byl prvé pøedcházel vojsko Izraelské, a šel z zadu za nimi; nebo hnul se sloup oblakový, kterýž byl pøed nimi, a stál z zadu za nimi. 20 A pøišed mezi vojska Egyptských a vojska Izraelská, byl Egyptským oblakem a tmou, Izraelským pak osvìcoval noc, tak aby nepøiblížili se jedni k druhým pøes celou noc. 21 I vztáhl Mojžíš ruku svou na moøe, a Hospodin rozdìlil moøe vìtrem východním prudce vìjícím pøes celou noc; a uèinil moøe v suchost, když se rozstoupily vody. 22 Tedy šli synové Izraelští prostøedkem moøe po suše, a vody jim byly jako zed po pravé i po levé stranì. 23 A honíce je Egyptští, vešli za nimi do prostøed moøe, všecka jízda Faraonova, vozové i jízdní jeho. 24 Stalo se pak v bdìní jitøním, že pohledìl Hospodin na vojska Egyptských z sloupu ohnì a oblaku, a zmátl vojsko Egyptské. 25 A odjal kola vozù jejich, aby je tìžce táhli. I øekli Egyptští: Utecme pøed Izraelem, nebo Hospodin bojuje za nì proti Egyptským. 26 Tedy øekl Hospodin Mojžíšovi: Vztáhni ruku svou na moøe, aꜜ se zase vrátí vody na Egyptské, na vozy jejich a na jezdce jejich. 27 I vztáhl Mojžíš ruku svou na moøe, a navrátilo se moøe ráno k moci své, a Egyptští utíkali proti nìmu; a vrazil Hospodin Egyptské do prostøed moøe. 28 A navrátivše se vody, zatopily vozy i jezdce se vším vojskem Faraonovým, což jich koli vešlo za nimi do moøe, tak že nezùstal z nich ani jeden. 29 Ale synové Izraelští šli po suchu prostøedkem moøe, a vody jim byly místo zdi po pravé i po levé stranì. 30 A tak vysvobodil Hospodin v ten den Izraele z ruky Egyptských; a vidìl Izrael Egyptské mrtvé na bøehu moøském. 31 Vidìl také Izrael moc velikou, kterouž prokázal Hospodin na Egyptských. I bál se lid Hospodina, a vìøili Hospodinu i Mojžíšovi, služebníku jeho.