1 Tehdy zpíval Mojžíš a synové Izraelští píseò tuto Hospodinu, a øekli takto: Zpívati budu Hospodinu, neboꜜ jest slavnì zveleben; konì i s jezdcem uvrhl do moøe. 2 Síla má a píseò jest Hospodin, nebo vysvobodil mne. Onꜜ jest Bùh mùj silný, protož stánek vzdìlám jemu; onꜜ jest Bùh otce mého, protož vyvyšovati ho budu. 3 Hospodin jest udatný bojovník, Hospodin jméno jeho. 4 Vozy Faraonovy i vojsko jeho uvrhl do moøe; a nejpøednìjší hejtmané jeho ztopeni jsou v moøi Rudém. 5 Propasti pøikryly je; vpadli do hlubiny jako kámen. 6 Pravice tvá, Hospodine, zvelebena jest v síle, pravice tvá, ó Hospodine, potøela nepøítele. 7 A ve mnohé vyvýšenosti své podvrátil jsi povstávající proti tobì; pustils hnìv svùj, kterýžto sežral je jako strništì. 8 A duchem chøípí tvých shromáždìny jsou vody, stály tekuté vody jako hromada, ssedly se propasti u prostøed moøe. 9 Øekl nepøítel: Honiti budu, dohoním se, budu dìliti loupeže, nasytí se jimi duše má, vytrhnu meè svùj, zahladí je ruka má. 10 Povanul jsi vìtrem svým, i pøikrylo je moøe; pohlceni jsou jako olovo v prudkých vodách. 11 Kdo podobný tobì mezi silnými, ó Hospodine? Kdo jest tak, jako ty, velebný v svatosti, hrozný v chvalách, èinící divy? 12 Vztáhls pravici svou, i požøela je zemì. 13 Zprovodíš v milosrdenství svém lid tento, kterýž jsi vykoupil; laskavì povedeš jej v síle své k pøíbytku svatosti své. 14 Uslyší lidé, bouøiti se budou; bolest zachvátí obyvatele Filistinské. 15 Tedy zkormoucena budou knížata Idumejská, silné Moábské podejme strach, rozplynou se všickni obyvatelé Kananejští. 16 Pøipadne na nì strach a lekání, pro velikost ramene tvého; mlèeti budou jako kámen, dokudž nepøejde lid tvùj, ó Hospodine, dokudž nepøejde lid ten, kteréhožs sobì dobyl. 17 Uvedeš je, a štípíš je na hoøe dìdictví svého, na místì, kteréž jsi k pøíbytku svému pøipravil, Hospodine, v svatyni, kterouž utvrdí ruce tvé, Pane. 18 Hospodin kralovati bude na vìky vìkù. 19 Nebo vešli koni Faraonovi s vozy jeho i s jezdci jeho do moøe, a obrátil na nì Hospodin vody moøské, synové pak Izraelští šli po suše u prostøed moøe. 20 I vzala Maria prorokynì, sestra Aronova, buben v ruku svou, a vyšly za ní všecky ženy s bubny a s píšꜜalami. 21 I odpovídala jim Maria: Zpívejte Hospodinu, ponìvadž slavnì zveleben jest; konì i s jezdcem uvrhl do moøe. 22 Hnul pak Mojžíš lidem Izraelským od moøe Rudého, a táhli na poušꜜ Sur. I šli tøi dni po poušti, a nenalezli vod. 23 A pøišedše do Marah, nemohli píti vod z Marah, nebo byly hoøké; protož nazváno jest jméno jeho Marah. 24 Z té pøíèiny reptal lid na Mojžíše, øka: Co budeme píti? 25 I volal k Hospodinu, a ukázal mu Hospodin døevo, kteréž jakž uvrhl do vod, uèinìny jsou sladké vody. Tu vydal jemu práva a soudy, a tu ho zkusil. 26 A øekl: Jestliže skuteènì poslouchati budeš hlasu Hospodina Boha svého, a èiniti budeš, což spravedlivého jest pøed oèima jeho, a nakloníš uší k pøikázaním jeho, a ostøíhati budeš všech ustavení jeho: žádné nemoci, kterouž jsem dopustil na Egypt, nedopustím na tebe; nebo já jsem Hospodin, kterýž tì uzdravuji. 27 I pøišli do Elim, kdež bylo dvanácte studnic vod a sedmdesáte palm; i rozbili tu stany pøi vodách.