1 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, øka: 2 Posvìꜜ mi všeho prvorozeného, cožkoli otvírá každý život mezi syny Izraelskými, tak z lidí jako z hovad, nebo mé jest. 3 Protož øekl Mojžíš lidu: Pamatujte na den tento, v kterémž jste vyšli z Egypta, z domu služby; nebo v silné ruce vyvedl vás odsud Hospodin, aniž kdo jez co kvašeného. 4 Dnes vycházíte vy, mìsíce Abib. 5 Když tedy uvede tì Hospodin do zemì Kananejských, Hetejských, Amorejských, Hevejských a Jebuzejských, tak jakž pøisáhl otcùm tvým, a dá tobì zemi oplývající mlékem a strdí: tedy vykonávati budeš službu tuto v tento mìsíc. 6 Za sedm dní jísti budeš chleby pøesné, dne pak sedmého slavnost bude Hospodinova. 7 Pøesní chlebové jedeni budou za dnù sedm, aniž spatøíno bude u tebe co kvašeného, aniž se uhlédá u tebe kvas ve všech konèinách tvých. 8 A vypravovati budeš synu svému v ten den, øka: Proto, což mi uèinil Hospodin, když jsem vycházel z Egypta. 9 A budeꜜ tobì to jako nìjaké znamení na ruce tvé, a jako památka pøed oèima tvýma, aby zákon Hospodinùv byl v ústech tvých; nebo v ruce silné vyvedl tì Hospodin z Egypta. 10 Protož zachovávati budeš ustanovení toto v èas jistý, rok po roce. 11 A když by tì uvedl Hospodin do zemì Kananejských, tak jakž pøisáhl tobì a otcùm tvým, a dal by ji tobì: 12 Tedy všecko, což otvírá život, oddìlíš Hospodinu, i každý plod hovada tvého otvírající život, což by koli bylo samcù, Hospodinovo jest. 13 Každé pak prvorozené osle vyplatíš hovádkem; pakli bys nevyplatil, zlom jemu šíji; každého také prvorozeného èlovìka mezi syny svými vyplatíš. 14 A když by se tebe vzeptal syn tvùj potom, a øekl: Co jest to? tedy povíš jemu: V ruce silné vyvedl nás Hospodin z Egypta, z domu služebnosti. 15 Nebo když se byl zatvrdil Farao, a nechtìl nás propustiti, pobil Hospodin všecko prvorozené v zemi Egyptské, od prvorozeného z lidí, až do prvorozeného z hovad; i tou pøíèinou já obìtuji Hospodinu všecky samce otvírající život, ale všecko prvorozené z synù svých vyplacuji. 16 Mìjž to tedy jako znamení na ruce své, a jako náèelník mezi oèima svýma, že v ruce silné vyvedl nás Hospodin z Egypta. 17 Stalo se pak, když pustil Farao lid, že nevedl jich Bùh cestou zemì Filistinské, aèkoli bližší byla; nebo øekl Bùh: Aby nepykal lid, když by uzøel, an válka nastává, a nevrátili se do Egypta. 18 Ale obvedl Bùh lid cestou pøes poušꜜ, kteráž jest pøi moøi Rudém. A vojensky zpoøádaní vyšli synové Izraelští z zemì Egyptské. 19 Vzal také Mojžíš kosti Jozefovy s sebou; nebo byl pøísahou zavázal syny Izraelské, øka: Jistotnì navštíví vás Bùh, protož vyneste odsud kosti mé s sebou. 20 Vytáhše tedy z Sochot, položili se v Etam pøi kraji pouštì. 21 Hospodin pak pøedcházel je ve dne v sloupu oblakovém, aby je vedl cestou, v noci pak v sloupu ohnivém, aby svítil jim, aby ve dne i v noci jíti mohli. 22 Neodjal sloupu oblakového ve dne, ani ohnivého sloupu v noci od tváøi toho lidu.