1 Tedy Pavel, pohledìv pilnì na to shromáždìní, øekl: Muži bratøí, já všelijak s dobrým svìdomím sloužil jsem Bohu až do dnešního dne. 2 Tedy nejvyšší knìz Ananiáš kázal tìm, kteøíž tu stáli, aby jej bili v ústa. 3 Pavel pak øekl jemu: Budeꜜ tebe bíti Bùh, stìno zbílená. A ty sedíš, soudì mne vedle Zákona, a proti Zákonu velíš mne bíti. 4 A nìkteøí stojíce tu øekli: Nejvyššímu knìzi Božímu zloøeèíš? 5 I øekl Pavel: Nevìdìlꜜ jsem, bratøí, byꜜ nejvyšším knìzem byl; psánoꜜ jest zajisté: Knížeti lidu svého nebudeš zloøeèiti. 6 A vìda Pavel, že tu byla jedna strana saduceù a druhá farizeù, zvolal v radì: Muži bratøí, já jsem farizeus, syn farizeùv; pro nadìji a z mrtvých vstání já tuto k soudu stojím. 7 A když on to promluvil, stal se rozbroj mezi farizei a saducei, a rozdvojilo se množství. 8 Nebo saduceové tak praví, že není vzkøíšení, ani andìla, ani ducha, ale farizeové obé to vyznávají. 9 I stal se køik veliký. A povstavše uèitelé strany farizejské, zastávali ho, økouce: Nic jsme zlého nenalezli na tomto èlovìku; protož buï že mluvil jemu duch neb andìl, nebojujme s Bohem. 10 A když veliký rozbroj vznikl, obávaje se hejtman, aby Pavel nebyl od nich roztrhán, rozkázal žoldnéøùm sjíti dolù a vychvátiti ho z prostøedku jejich a vésti do vojska. 11 V druhou pak noc ukázav se jemu Pán, øekl: Budiž stálý, Pavle; nebo jakož jsi svìdèil o mnì v Jeruzalémì, tak musíš svìdèiti i v Øímì. 12 A když byl den, sšedše se nìkteøí z Židù, zapøisáhli se s klatbou, økouce, že nebudou jísti ani píti, až zabijí Pavla. 13 A bylo jich více než ètyøidceti, kteøíž se byli tak spikli. 14 Kteøížto pøistoupivše k pøedním knìžím a k starším, øekli: Prokletím prokleli jsme se, že neokusíme nièehož, dokudž nezabijeme Pavla. 15 Protož vy nyní dejte vìdìti hejtmanu, z jednostejného vší rady svolení, aby jej zítra k vám pøivedl, jako byste nìco jistšího chtìli zvìdìti o jeho vìcech; my pak, prve nežliꜜ se k vám pøiblíží, hotovi jsme jej zabíti. 16 Slyšev pak o tìch úkladech, syn sestry Pavlovy odšel, a všel do vojska a povìdìl Pavlovi. 17 Tedy zavolav Pavel k sobì jednoho z setníkù, øekl: Doveï mládence tohoto k hejtmanu; neboꜜ má jemu nìco povìdíti. 18 A on pojav jej, vedl k hejtmanu a øekl jemu: Vìzeò Pavel zavolav mne, prosil, abych tohoto mládence pøivedl k tobì, že by mìl nìco mluvit s tebou. 19 I vzav jej hejtman za ruku jeho, a odstoupiv s ním soukromí, otázal se ho: Co jest to, ješto mi máš oznámiti? 20 Tedy on øekl: Že jsou Židé uložili prositi tebe, abys k nim zítra do rady uvedl Pavla, jako by nìco jistšího chtìli vyzvìdìti o nìm. 21 Ale ty nepovoluj jim; neboꜜ úklady èiní jemu více než ètyøidceti mužù z nich, kteøíž se zapøisáhli s klatbou, že nebudou ani jísti, ani píti, až jej zabijí. A jižꜜ jsou hotovi, èekajíce na odpovìd od tebe. 22 Tedy hejtman propustil toho mládence, pøikázav: Abys žádnému nepravil, žes mi to oznámil. 23 A zavolav dvou setníkù, øekl jim: Pøipravte žoldnéøù dvì stì, aby šli až do Cesaree, a jezdcù sedmdesáte, a drabantù dvì stì k tøetí hodinì na noc. 24 I hovada pøiveïte, aby vsadíce na nì Pavla, ve zdraví jej dovedli k Felixovi vladaøi; 25 Napsav jemu také i list v tento rozum: 26 Klaudius Lyziáš výbornému vladaøi Felixovi vzkazuje pozdravení. 27 Muže tohoto javše Židé, hned zamordovati mìli. Kteréhožto já, pøispìv s houfem žoldnéøù, vydøel jsem, zvìdìv, že jest Øíman. 28 A chtìje zvìdìti, z èeho by jej vinili, uvedl jsem ho do rady jejich. 29 I shledal jsem, že na nìj žalují o nìjaké otázky Zákona jejich a že nemá žádné viny, pro kterouž by byl hoden smrti neb vìzení. 30 A když mi povìdíno o úkladech, kteréž jsou o nìm skládali Židé, ihned jsem jej poslal k tobì, pøikázav také i žalobníkùm jeho, aby, což mají proti nìmu, oznámili pøed tebou. Mìj se dobøe. 31 Tedy žoldnéøi, jakž jim poruèeno bylo, pojavše Pavla, pøivedli jej v noci do Antipatridy. 32 A nazejtøí, nechavše jízdných, aby s ním jeli, vrátili se do vojska. 33 Oni pak pøijevše do Cesaree, dali list vladaøi, a Pavla také postavili pøed ním. 34 A pøeèta list vladaø, i otázal se ho, z které by krajiny byl. A zvìdìv, že jest z Cilicie, 35 Øekl: Budu tì slyšeti, když tvoji žalobníci také pøijdou. I rozkázal ho ostøíhati v domì Herodesovì.