24
Po pìti pak dnech sstoupil nejvyšší knìz Ananiáš s staršími a s nìjakým Tertullem øeèníkem; kteøížto postavili se pøed vladaøem proti Pavlovi. A když povolán byl, poèal naò žalovati Tertullus, øka: Kterak mnohý pokoj zpùsoben jest nám skrze tebe a mnohé vìci v tomto národu výbornì se dìjí skrze tvou opatrnost, to my i všelijak i všudy se vším dìkováním vyznáváme, výborný Felix. Ale abych tì déle nezamìstnával, prosím, vyslyšiž nás malièko podle obyèeje pøívìtivosti své. Nalezli jsme zajisté èlovìka tohoto nešlechetného, a vzbuzujícího rùznice mezi všemi Židy po všem svìtì, a vùdci té sekty nazaretské; Jenž také i o to se pokoušel, aby chrámu poskvrnil; a kteréhožto javše, vedle Zákona našeho chtìli jsme souditi. Ale pøišed k tomu hejtman Lyziáš s mocí velikou, vzal ho z rukou našich, Rozkázav, aby žalobníci jeho šli k tobì. Od nìhožto ty sám budeš moci, vyptaje se, zvìdìti o všem o tom, z èeho my jej viníme. A k tomu se pøimluvili i Židé, pravíce, že to tak jest. 10 Tedy Pavel odpovìdìl, když mu návìští dal vladaø, aby mluvil: Od mnohých let vìda tebe býti soudcím národu tomuto pøedstaveným, s lepší myslí k tomu, což se mne dotýèe, odpovídati budu, 11 Ponìvadž ty mùžeš to vìdìti, že není tomu dní více než dvanácte, jakž jsem pøišel do Jeruzaléma, abych se modlil. 12 A aniž jsou mne nalezli v chrámì s nìkým se hádajícího, aneb èinícího roty v zástupu, ani v školách, ani v mìstì, 13 Aniž toho prokázati mohou, což na mne žalují. 14 Ale totoꜜ já pøed tebou vyznávám, že podle té cesty, kterouž oni nazývají kacíøstvím, tak sloužím Bohu otcù svých, vìøe všemu, cožkoli psáno jest v Zákonì a v Prorocích, 15 Maje nadìji v Bohu, že bude, jehož i oni èekají, vzkøíšení z mrtvých, i spravedlivých i nespravedlivých. 16 A tak se chovati hledím, abych mìl dobré svìdomí bez úrazu pøed Bohem i pøed lidmi vždycky 17 Po mnohých pak letech pøišel jsem, almužny nesa národu svému a obìti. 18 Pøi èemž mne nalezli v chrámì oèištìného, ne s zástupem, ani s bouøkou, nìkteøí Židé z Azie, 19 Kteøíž by mìli tuto také pøed tebou státi a žalovati, mìli-li by co proti mnì. 20 Anebo nechaꜜ tito sami povìdí, nalezli-li jsou na mnì jakou nepravost, když jsem stál v radì, 21 Leè to jedno promluvení, že jsem zavolal, stoje mezi nimi: Pro vzkøíšení z mrtvých já k soudu potažen jsem dnes od vás. 22 A vyslyšav to Felix, odložil jim, až by o té cestì nìco místnìjšího vyzvìdìl, øka: Až hejtman Lyziáš sem pøijede, posoudím té pøe vaší. 23 I poruèil setníkovi, aby Pavla ostøíhal a polehèil mu vìzení a nebránil žádnému z pøátel jeho posluhovati jemu anebo navštìvovati ho. 24 Po nìkolika pak dnech pøišed Felix s Druzillou, manželkou svou, kteráž byla Židovka, zavolal Pavla, a slyšel od nìho o víøe v Krista. 25 A když on vypravoval o spravedlnosti a o zdrželivosti a o budoucím soudu, ulekl se Felix, a odpovìdìl: Nyní odejdi, a v èas pøíhodný zavolám tì. 26 Nadál se pak, že jemu Pavel dá nìjaké peníze, aby jej propustil, proèež i tím èastìji, povolávaje ho, mluvíval s ním. 27 Po dvou pak letech mìl po sobì námìstka Felix, Festa Porcia, a chtìje se zalíbiti Židùm Felix, nechal Pavla v vìzení.