1 Muži bratøí a otcové, poslechnìte této mé omluvy, kterouž vám nyní pøedložím. 2 (Uslyševše pak, že by k nim mluvil Židovským jazykem, tím radìji mlèeli.) I øekl: 3 Já zajisté jsem muž Žid, narozený v Tarsu mìstì Cilickém, ale vychován jsem v tomto mìstì u noh Gamalielových, vyuèený s pilností podle Zákona otcovského, horlivý milovník Boha, jakož i vy všickni podnes jste. 4 Kterýž jsem se této cestì protivil až k smrti, svazuje a dávaje do žaláøe i muže i ženy, 5 Jakož i nejvyšší knìz svìdek mi toho jest, i všickni starší. Od nichž i listy k bratøím vzav, šel jsem do Damašku, abych i ty, kteøíž tam byli, svázané pøivedl do Jeruzaléma, aby byli trápeni. 6 I stalo se, když jsem se bral cestou a pøibližoval k Damašku, okolo poledne, že pojednou rychle s nebe obklíèilo mne svìtlo veliké. 7 I padl jsem na zem, a slyšel jsem hlas, an mi dí: Saule, Saule, proè mi se protivíš? 8 A já odpovìdìl jsem: Kdo jsi, Pane? I øekl ke mnì: Jáꜜ jsem Ježíš Nazaretský, kterémuž ty se protivíš. 9 Ti pak, kteøíž se mnou byli, svìtlo zajisté vidìli a pøestrašeni jsou, ale hlasu toho, kterýž se mnou mluvil, neslyšeli. 10 I øekl jsem: Pane, což mám èiniti? A Pán øekl ke mnì: Vstana, jdiž do Damašku, a tuꜜ tobì bude povìdíno všecko, což jest uloženo, abys ty èinil. 11 A že jsem byl oslnul pro jasnost svìtla toho, za ruce jsa veden od tìch, kteøíž se mnou byli, pøišel jsem do Damašku. 12 Ananiáš pak nìjaký, muž pobožný podle zákona, svìdectví maje ode všech pøebývajících v Damašku Židù, 13 Pøišel ke mnì, a stoje, øekl mi: Saule, bratøe, prohlédni. A já hned v tu hodinu pohledìl jsem na nìj. 14 I øekl mi: Bùh otcù našich vyvolil tì, abys poznal vùli jeho, a uzøel Spravedlivého tohoto, a abys slyšel hlas z úst jeho. 15 Nebo svìdkem jemu budeš u všech lidí tìch vìcí, kteréž jsi vidìl a slyšel. 16 A protož nyní co prodléváš? Vstana, pokøti se, a obmej høíchy své, vzývaje jméno Pánì. 17 Stalo se pak, když jsem se navrátil do Jeruzaléma a modlil jsem se v chrámì, že jsem byl u vytržení mysli. 18 I vidìl jsem jej, an dí ke mnì: Pospìš a vyjdi rychle z Jeruzaléma, neboꜜ nepøijmou svìdectví tvého o mnì. 19 A já øekl jsem: Pane, oniꜜ vìdí, že jsem já do žaláøe dával a bil jsem v školách ty, kteøíž vìøili v tebe. 20 A když vylévali krev Štìpána, svìdka tvého, já také jsem tu stál, a pøivolil jsem k usmrcení jeho, a ostøíhal jsem roucha tìch, kteøíž jej mordovali. 21 A Pán øekl ke mnì: Jdi, neboꜜ já ku pohanùm daleko pošli tebe. 22 I poslouchali ho až do toho slova. A tu hned pozdvihli hlasu svého, økouce: Zahlaï z zemì takového, neboꜜ nesluší jemu živu býti. 23 A když oni køièeli, a metali s sebe roucha, a prachem házeli v povìtøí, 24 Rozkázal jej hejtman uvésti do vojska, a kázal jej bièi mrskati, aby zvìdìl, pro kterou pøíèinu na nìj tak køièí. 25 A když jej svázali øemením, øekl Pavel setníkovi, jenž tu stál: Sluší-liž vám èlovìka Øímana a neodsouzeného mrskati? 26 To uslyšav setník, pøistoupì k hejtmanu, povìdìl jemu, øka: Viz, co chceš èiniti; nebo èlovìk tento jest Øíman. 27 A pøistoupiv hejtman, øekl mu: Povìz mi, jsi-li ty Øíman? A on øekl: A já jsem. 28 I odpovìdìl hejtman: Já jsem za veliké peníze toho mìšꜜanství dosáhl. Pavel pak øekl: Ale já jsem se i narodil Øíman. 29 Tedy ihned odstoupili od nìho ti, kteøíž jej mìli trápiti. Ano i hejtman bál se, když zvìdìl, že jest Øíman, a že jej byl kázal svázati. 30 Nazejtøí pak, chtìje zvìdìti jistotu, z èeho by jej vinili Židé, propustil jej z pout, a rozkázal, aby se sešli pøední knìží i všecka rada jejich. I vyvedl Pavla, a postavil ho pøed nimi.