1 A když oni mluvili k lidu, pøišli knìží a úøedník chrámu a saduceové, 2 Tìžce to nesouce, že lid uèili a zvìstovali ve jménu Ježíše vzkøíšení z mrtvých. 3 I vztáhli na nì ruce a vsadili je do žaláøe až do jitra, neb již byl veèer. 4 Mnozí pak z tìch, kteøíž slyšeli slovo Boží, uvìøili. I uèinìn jest poèet mužù okolo pìti tisícù. 5 Stalo se pak nazejtøí, sešli se knížata jejich, a starší, a zákoníci v Jeruzalémì, 6 A Annáš nejvyšší knìz, a Kaifáš, a Jan, a Alexander, a kteøížkoli byli z pokolení nejvyššího knìze. 7 I postavivše je mezi sebou, otázali se jich: Jakou mocí aneb v kterém jménu uèinili jste to vy? 8 Tedy Petr, jsa pln Ducha svatého, øekl jim: Knížata lidu a starší Izraelští, 9 Ponìvadž my dnes k soudu jsme pøivedeni pro dobrodiní èlovìku nemocnému uèinìné, kterak by on zdráv uèinìn byl: 10 Známo buï všechnìm vám i všemu lidu Izraelskému, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kteréhož jste vy ukøižovali, jehož Bùh vzkøísil z mrtvých, skrze toho jméno tento stojí pøed vámi zdravý. 11 Toꜜ jest ten kámen za nic položený od vás dìlníkù, kterýž uèinìn jest v hlavu úhelní. 12 A neníꜜ v žádném jiném spasení; neboꜜ není jiného jména pod nebem daného lidem, skrze kteréž bychom mohli spaseni býti. 13 I vidouce takovou udatnost a smìlost v mluvení Petrovu a Janovu, a shledavše, že jsou lidé neuèení a prostí, divili se, a poznali je, že s Ježíšem bývali. 14 Èlovìka také toho vidouce, an stojí s nimi, kterýž byl uzdraven, nemìli co mluviti proti nim. 15 I rozkázavše jim vystoupiti z rady, rozmlouvali vespolek, 16 Økouce: Co uèiníme lidem tìmto? Nebo že jest zjevný zázrak stal se skrze nì, všem pøebývajícím v Jeruzalémì známé jest, aniž mùžeme toho zapøíti. 17 Ale aby se to více nerozhlašovalo v lidu, s pohrùžkou pøikažme jim, aby více v tom jménu žádnému z lidí nemluvili. 18 I povolavše jich, pøikázali jim, aby nikoli nemluvili, ani uèili ve jménu Ježíšovu. 19 Tedy Petr a Jan odpovídajíce, øekli jim: Jest-li to spravedlivé pøed oblièejem Božím, abychom vás více poslouchali než Boha, suïte. 20 Nebꜜ nemùžeme nemluviti toho, co jsme vidìli a slyšeli. 21 A oni pohrozivše jim, propustili je, nenalezše na nich pøíèiny trestání, pro lid; nebo všickni velebili Boha z toho, co se bylo stalo. 22 Byl zajisté v letech více než ve ètyøidcíti èlovìk ten, pøi kterémž se byl stal zázrak ten uzdravení. 23 A jsouce propuštìni, pøišli k svým a povìdìli jim, co k nim pøední knìží a starší mluvili. 24 Kteøíž uslyševše to, jednomyslnì pozdvihli hlasu k Bohu a øekli: Hospodine, ty jsi Bùh, kterýž jsi uèinil nebe i zemi, i moøe i všecko, což v nich jest, 25 Kterýž jsi skrze ústa Davida, služebníka svého, øekl: Proè jsou se bouøili národové a lidé myslili marné vìci? 26 Postavili se králové zemští, a knížata sešla se vespolek proti Pánu a proti Pomazanému jeho. 27 Právìꜜ jsou se jistì sešli proti svatému Synu tvému Ježíšovi, kteréhož jsi pomazal, Herodes a Pontský Pilát, s pohany a lidem Izraelským, 28 Aby uèinili to, což ruka tvá a rada tvá pøeduložila, aby se stalo. 29 A nyní, Pane, pohlediž na pohrùžky jejich a dejž služebníkùm svým mluviti slovo tvé svobodnì a smìle, 30 Vztahuje ruku svou k uzdravování a k èinìní divù a zázrakù, skrze jméno svatého Syna tvého Ježíše. 31 A když se oni modlili, zatøáslo se to místo, na kterémž byli shromáždìni, a naplnìni jsou všickni Duchem svatým, a mluvili slovo Boží smìle a svobodnì. 32 Toho pak množství vìøících bylo jedno srdce a jedna duše. Aniž kdo co z tìch vìcí, kteréž mìl, svým vlastním býti pravil, ale mìli všecky vìci obecné. 33 A mocí velikou vydávali apoštolé svìdectví o vzkøíšení Pána Ježíše, a milost veliká pøítomná byla všechnìm jim. 34 A žádný mezi nimi nebyl nuzný; nebo kteøížkoli mìli pole nebo domy, prodávajíce, pøinášeli peníze, za kteréž prodávali, 35 A kladli pøed nohy apoštolské. I rozdìlováno bylo jednomu každému, jakž komu potøebí bylo. 36 Jozes pak, kterýž pøíjmí mìl od apoštolù Barnabáš, (což se vykládá syn utìšení,) z pokolení Levítského, z Cypru rodem, 37 Mìv pole, prodal je, a pøinesl peníze, a položil k nohám apoštolským.