1 Muž pak jeden, jménem Ananiáš, s Zafirou, manželkou svou, prodal statek. 2 A lstivì nìco tìch penìz ujal s vìdomím manželky své, a pøinesa díl nìjaký, položil k nohám apoštolským. 3 I øekl Petr: Ananiáši, proè naplnil satan srdce tvé lstí, tak abys lhal Duchu svatému a lstivì ujal èástku penìz za to pole? 4 Zdaliž nebylo tvé, kdybys ho byl sobì nechal? A když bylo prodáno, v moci tvé bylo. I proè jsi tuto vìc složil v srdci svém? Neselhal jsi lidem, ale Bohu. 5 Tedy uslyšav Ananiáš tato slova, padna, zdechl. I spadla bázeò veliká na všecky, kteøíž to slyšeli. 6 A vstavše mládenci, vzali jej, a vynesše ven, pochovali. 7 I stalo se po chvíli, jako po tøech hodinách, že i jeho žena, nevìduci, co se bylo stalo, pøišla. 8 I øekl k ní Petr: Povìz mi, za toliko-li jste pole své prodali? A ona øekla: Ano, za tolik. 9 Tedy dí jí Petr: I proèež jste se smluvili, abyste pokoušeli Ducha Pánì? Aj, nohy tìch, kteøíž pochovali muže tvého, pøede dveømi jsou, a vynesouꜜ také i tebe. 10 I padla hned pøed nohy jeho, a zdechla. A všedše mládenci, nalezli ji mrtvou; i vynesše, pochovali podle muže jejího. 11 I byla bázeò veliká po vší církvi, i mezi všemi, kteøíž to slyšeli. 12 Skrze ruce pak apoštolù dáli se divové a zázrakové velicí v lidu, (A bývali všickni jednomyslnì v síòci Šalomounovì. 13 Jiný pak žádný neodvážil se pøipojiti k nim, ale velebil je lid. 14 A vždy více se rozmáhalo množství vìøících Pánu, mužù i také žen.) 15 Takže i na ulice vynášeli nemocné, a kladli na ložcích a na nosidlách, aby, když by šel Petr, aspoò stín jeho zastínil na nìkteré z nich. 16 Scházelo se pak množství z okolních mìst do Jeruzaléma, nesouce nemocné a trápené od duchù neèistých, a uzdravováni byli všickni. 17 Tedy povstav nejvyšší knìz a všickni, kteøíž byli s ním, (jenž byli saducejské sekty,) naplnìni jsou závistí. 18 I zjímali apoštoly, a vsázeli je do žaláøe obecného. 19 Ale andìl Pánì v noci otevøev dveøe u žaláøe, vyvedl je ven a øekl: 20 Jdìte, a postavíce se, mluvte lidu v chrámì všecka slova života tohoto. 21 To oni uslyševše, vešli na úsvitì do chrámu a uèili. Tedy pøišed nejvyšší knìz a ti, kteøíž s ním byli, svolali radu a všecky starší synù Izraelských, i poslali do žaláøe, aby byli pøivedeni. 22 A služebníci pøišedše, nenalezli jich v žaláøi. A navrátivše se, vypravovali, 23 Økouce: Žaláø zajisté nalezli jsme zavøený se vší pilností a strážné vnì stojící u dveøí, ale otevøevše dveøe, žádného jsme tam nenalezli. 24 A když uslyšeli øeèi tyto i nejvyšší knìz i úøedník chrámu i jiní pøední knìží, nerozumìli, co by se to stalo. 25 A pøišed kdosi, povìdìl jim, øka: Aj, muži, kteréž jste vsázeli do žaláøe, v chrámì stojí a uèí lid. 26 Tedy šel tam úøedník s služebníky, a pøivedl je bez násilé; nebo se báli lidu, aby nebyli ukamenováni. 27 A pøivedše je, postavili je v radì. I otázal se jich nejvyšší knìz, 28 Øka: Zdaliž jsme vám pøísnì nepøikázali, abyste neuèili v tom jménu? A aj, naplnili jste Jeruzalém uèením svým, a chcete na nás uvésti krev èlovìka toho. 29 Odpovìdìv pak Petr a apoštolé, øekli: Více sluší poslouchati Boha než lidí. 30 Bùh otcù našich vzkøísil Ježíše, kteréhož jste vy zamordovali, povìsivše na døevì. 31 Toho jest Bùh, jakožto Knížete a Spasitele, povýšil pravicí svou, aby bylo dáno lidu Izraelskému pokání a odpuštìní høíchù. 32 A my jsme svìdkové toho všeho, což mluvíme, ano i Duch svatý, kteréhož dal Bùh tìm, jenž jsou poslušni jeho. 33 Oni pak slyševše to, rozzlobili se, a radili se o to, kterak by je vyhladili. 34 Tedy povstav v radì jeden farizeus, jménem Gamaliel, Zákona uèitel, vzácný muž u všeho lidu, rozkázal, aby na malou chvíli ven vyvedli apoštoly. 35 I øekl jim: Muži Izraelští, pilnì se rozmyslte pøi tìchto lidech, co máte èiniti. 36 Nebo pøed tìmito èasy byl povstal Teudas, pravì se také býti nìèím velikým, jehož se pøídrželo mužù okolo ètyø set; kterýžto již zahynul, i všickni, kteøíž pøistoupili k nìmu, rozptýleni jsou a v nic obráceni. 37 Po nìm pak povstal Judas Galilejský za dnù popisu, a mnoho lidu po sobì obrátil. Ale i ten zahynul, a všickni, kteøížkoli pøistoupili k nìmu, rozptýleni jsou. 38 A protož nyní pravím vám: Dejte pokoj tìmto lidem, a nechte jich. Nebo jestližeꜜ jest z lidí rada tato anebo dílo toto, rozprchneꜜ se; 39 Pakliꜜ jest z Boha, nebudete moci toho zkaziti; abyste snad i Bohu odporní nalezeni nebyli. 40 I povolili jemu. A povolavše apoštolù, a zmrskavše je, pøikázali, aby více nemluvili ve jménu Ježíšovu. I propustili je. 41 Oni pak šli z toho jejich shromáždìní, radujíce se, že jsou hodni uèinìni trpìti protivenství pro jméno Pána Ježíše. 42 Na každý pak den nepøestávali v chrámì i po domích uèiti a zvìstovati Ježíše Krista.