1 Potom stalo se léta ètvrtého Daria krále, stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi, ètvrtého dne mìsíce devátého, kterýž jest Kislef, 2 Když poslal do domu Božího Sarezer a Regemmelech, i muži jeho, aby se koøili tváøi Hospodinovì, 3 A aby mluvili k knìžím, kteøíž byli v domì Hospodina zástupù, i k prorokùm, økouce: Budeme-li plakati mìsíce pátého, oddìlujíce se, jako jsme èinili již po mnoho let? 4 I stalo se slovo Hospodina zástupù ke mnì, økoucí: 5 Rci všemu lidu této zemì i knìžím takto: Když jste se postívali a kvílili, pátého a sedmého mìsíce, a to po sedmdesáte let, zdaliž jste se opravdu mnì, mnì, pravím, postili? 6 A když jíte aneb pijete, zdaliž ne pro sebe jíte a ne pro sebe pijete? 7 Zdaliž tato nejsou slova, kteráž prohlásil Hospodin skrze proroky pøedešlé, když ještì Jeruzalém sedìl bezpeènì a užíval pokoje, i mìsta jeho vùkol nìho, a lid v stranì polední i na rovinách bydlil? 8 I stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi, økoucí: 9 Takto mluvíval Hospodin zástupù, øka: Soud pravý vynášejte, a milosrdenství a lítosti dokazujte jeden každý k bližnímu svému. 10 A vdovy ani sirotka, pøíchozího ani chudého neutiskejte, a zlého žádný bližnímu svému neobmýšlejte v srdci svém. 11 Ale nechtìli pozorovati, a nastavili ramene urputného, a uši své obtížili, aby neslyšeli. 12 A srdce své uèinili kámen pøetvrdý, aby neslyšeli zákona toho a slov tìch, kteráž posílal Hospodin zástupù Duchem svým skrze proroky pøedešlé. Proèež pøišel hnìv veliký od Hospodina zástupù. 13 Nebo stalo se, že jakož volajícího neslyšeli, tak když volali, neslyšel jsem, praví Hospodin zástupù. 14 A vichøicí rozptýlil jsem je mezi všecky ty národy, kterýchž neznali, a zemì tato spustla po nich, tak že nebylo žádného, kdo by tudy chodil, a tak pøivedli zemi žádoucí na spuštìní.