1 Potom opìt pozdvihna oèí svých, vidìl jsem, a aj, ètyøi vozové vycházeli z prostøedku dvou hor, hory pak ty byly hory ocelivé. 2 V prvním voze byli koni ryzí, a v druhém voze byli koni vraní, 3 V voze pak tøetím koni bílí, a v voze ètvrtém koni strakatí a hnìdí. 4 Tedy odpovídaje, øekl jsem andìlu, kterýž mluvil se mnou: Co tyto vìci, pane mùj? 5 I odpovìdìl andìl ten a øekl mi: To jsou ètyøi vìtrové nebeští, vycházející odtud, kdež stáli pøed Panovníkem vší zemì. 6 Koni vraní zapøežení vycházejí do zemì pùlnoèní, a bílí vycházejí za nimi, strakatí pak vycházejí do zemì polední. 7 Hnìdí také vyšedše, chtìli jíti, aby schodili zemi. Protož øekl: Jdìte, schoïte zemi. I schodili zemi. 8 A povolav mne, mluvil ke mnì, øka: Aj ti, kteøíž vyšli do zemì pùlnoèní, spokojili ducha mého v zemi pùlnoèní. 9 I stalo se slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: 10 Vezmi od zajatých, od Cheldaje a od Tobiáše a od Jedaiáše, (a pøijdeš ty téhož dne, a vejdeš do domu Joziáše syna Sofoniášova), kteøíž jdou z Babylona, 11 Vezmi, pravím, støíbro a zlato, a udìlej koruny, a vstav na hlavu Jozue syna Jozadakova, knìze nejvyššího. 12 A mluviti budeš k nìmu, øka: Takto praví Hospodin zástupù, øka: Aj muž, jehož jméno jest Výstøelek, kterýž z místa svého puèiti se bude, ten vystaví chrám Hospodinùv. 13 Nebo ten má vystavìti chrám Hospodinùv, a tentýž zase pøinese slávu, a sedìti a panovati bude na trùnu svém, a bude knìzem na trùnu svém, a rada pokoje bude mezi nimi obìma. 14 Budou pak ty koruny Chelemovi, a Tobiášovi, a Jedaiášovi, a Chenovi synu Sofoniášovu na památku v chrámì Hospodinovì. 15 Nebo dalecí pøijdou, a budou stavìti chrám Hospodinùv, i zvíte, že Hospodin zástupù poslal mne k vám. A to se stane, jestliže skuteènì poslouchati budete hlasu Hospodina Boha svého.