1 Potom mi ukázal Jozue knìze nejvyššího, stojícího pøed andìlem Hospodinovým, a satana stojícího po pravici jeho, aby se mu protivil. 2 Ale Hospodin øekl satanu: Potresciž tì Hospodin, satane, potresciž tì, pravím, Hospodin, kterýž vyvoluje Jeruzalém. Zdaliž tento není jako hlavnì vychvácená z ohnì? 3 Jozue pak obleèen byl v roucha zmazaná, a stál pøed andìlem. 4 I odpovìdìl a øekl tìm, kteøíž stáli pøed ním, øka: Vezmìte roucho to zmazané s nìho. A øekl jemu: Pohleï, pøenesl jsem s tebe nepravost tvou, a oblékl jsem tì v roucha promìnná. 5 Opìt øekl: Nechꜜ vstaví èepici pìknou na hlavu jeho. I vstavili èepici pìknou na hlavu jeho, a oblékli ho v roucha. Andìl pak Hospodinùv tu stál. 6 A osvìdèil andìl Hospodinùv Jozue, øka: 7 Takto praví Hospodin zástupù: Jestliže po cestách mých choditi budeš, a jestliže stráž mou držeti budeš, budeš-li také souditi dùm mùj, a budeš-li ostøíhati síní mých: dámꜜ zajisté to, abys chodil mezi tìmito pøístojícími. 8 Slyš nyní, Jozue, knìže nejvyšší, ty i tovaryši tvoji, kteøíž sedí pøed tebou: Aèkoli muži ti jsou za zázrak, aj, já však pøivedu služebníka svého, Výstøelek. 9 Nebo aj, totoꜜ jest ten kámen, kterýž kladu pøed Jozue, na kámen jeden sedm oèí; aj, já vyøeži na nìm øezbu, praví Hospodin zástupù, a odejmu nepravost té zemì jednoho dne. 10 V ten den, praví Hospodin zástupù, povoláte jeden každý bližního svého pod vinný kmen a pod fík.