1 Opìt pozdvihl jsem oèí svých, a uzøel jsem, a aj muž, v jehož ruce byla šnùra míry. 2 I øekl jsem: Kam jdeš? I øekl mi: Mìøiti Jeruzaléma, abych vidìl, jak veliká širokost jeho, a jak veliká dlouhost jeho. 3 A aj, když andìl ten, kterýž mluvil se mnou, vycházel, jiný andìl vycházel jemu vstøíc. 4 A øekl jemu: Bìž, mluv k mládenci tomu, øka: Po vsech bydliti budou Jeruzalémští, pro množství lidu a dobytka u prostøed nìho. 5 A já budu, praví Hospodin, jeho zdí ohnivou vùkol, a slávou budu u prostøed nìho. 6 Nuže, nuže, utectež již z zemì pùlnoèní, praví Hospodin, ponìvadž se ètyø stran svìta volný prùchod uèinil jsem vám, praví Hospodin. 7 Nuže, Sione, kterýž pøebýváš u dcery Babylonské, vydobuï se. 8 Nebo takto praví Hospodin zástupù: Po slávì poslal mne proti národùm tìm, kteøíž zloupili vás; nebo kdož se dotýká vás, dotýká se zøítelnice oka mého. 9 Nebo aj, já zdvihnu ruku svou proti nim, a budou loupež služebníkùm svým, i zvíte, že Hospodin zástupù poslal mne. 10 Prozpìvuj a vesel se, dcero Sionská; nebo aj, já pøijdu a budu bydliti u prostøed tebe, praví Hospodin. 11 I pøipojí se národové mnozí k Hospodinu v ten den, a budou mým lidem, a budu bydliti u prostøed tebe, i zvíš, že Hospodin zástupù poslal mne k tobì. 12 Tehdy dìdiènì ujme Hospodin Judu, díl svùj, v zemi svaté, a vyvolí zase Jeruzalém. 13 Umlkniž všeliké tìlo pøed oblíèejem Hospodinovým, neboꜜ procítí z pøíbytku svatosti své.