1 Jak jsou krásné nohy tvé v støevících, dcero knížecí! Okolek bedr tvých jako zápony, dílo ruku výborného øemeslníka. 2 Pupek tvùj koflík okrouhlý, ne bez nápoje; bøicho tvé jako stoh pšenice obrostlý kvítím. 3 Oba tvé prsy jako dvé telátek bližencù srních. 4 Hrdlo tvé jako vìže z kostí slonových, oèi tvé rybníci v Ezebon podlé brány Batrabbim, nos tvùj vìže Libánská patøící k Damašku. 5 Hlava tvá na tobì jako Karmel, a vlasy hlavy tvé jako šarlat; i král pøivázán by byl na pavlaèích. 6 Jak jsi ty krásná, a jak utìšená, ó milosti pøerozkošná! 7 Ta postava tvá podobna jest palmì, a prsy tvé hroznùm. 8 Øekl jsem: Vstoupím na palmu, dosáhnu vrchù jejích. Nechažꜜ tedy jsou prsy tvé jako hroznové vinného kmene, a vùnì chøípí tvých jako jablek vonných. 9 Ústa tvá jako víno výborné, milá pro upøímnost, pùsobící, aby i tìch, jenž spí, rtové mluvili. 10 Já jsem milého svého, a ke mnì jest žádost jeho. 11 Poï, milý mùj, vyjdìme na pole, pøenocujme ve vsech. 12 Ráno pøivstaneme, na vinice pohledíme, kvete-li vinný kmen, již-li se ukázal zaèátek hroznù, kvetou-li jablka zrnatá, a tuꜜ dám tobì milosti své. 13 Pìkná jableèka vydala vùni, a na dveøech našich všecky rozkoše nové i staré, milý mùj, zachovala jsem tobì.