1 Milý mùj sstoupil do zahrady své, k záhonkùm vìci vonných, aby pásl v zahradách, a aby zbíral lilium. 2 Já jsem milého mého, a milý mùj jest mùj, kterýž pase mezi lilium. 3 Krásná jsi, pøítelkynì má, jako Tersa, pìkná jako Jeruzalém, hrozná jako vojsko s praporci. 4 Odvraꜜ oèi své od patøení na mne, nebo ony mne posilují. Vlasy tvé jsou jako stáda koz, kteréž vídati v Galád. 5 Zubové tvoji jsou podobní stádu ovcí, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné. 6 Jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kadeøi tvými. 7 Šedesáte jest královen, a osmdesáte ženin, a mladic bez poètu; 8 Jediná jest však má holubice, má upøímá, jedinká pøi matce své, nepoškvrnìná pøi své rodièce. Spatøivše ji dcery, blahoslavily ji, královny a ženiny chválily ji, økouce: 9 Která jest to, kterouž vidìti jako dennici, krásná jako mìsíc, èistá jako slunce, hrozná jako vojsko s praporci? 10 Do zahrady vypravené sstoupila jsem, abych spatøila ovoce údolí, abych vidìla, kvete-li vinný kmen, a puèí-li se jablonì zrnaté. 11 Nezvìdìla jsem, a žádost má ponukla mne na vùz pøednìjších z lidu mého. 12 Navraꜜ se, navraꜜ, ó Sulamitská, navraꜜ se, navraꜜ, aꜜ na tì patøíme. Co uzøíte na Sulamitské? Jako zástup vojenský.