140
Pøednímu z kantorù, žalm Davidùv. Vysvoboï mne, Hospodine, od èlovìka zlého, a od muže ukrutného ostøíhej mne, Kteøíž myslí zlé vìci v srdci, a na každý den sbírají se k válce. Naostøují jazyk svùj jako had, jed lítého hada jest ve rtech jejich. Sélah. Ostøíhej mne, Hospodine, od rukou bezbožníka, od muže ukrutného zachovej mne, kteøíž myslí podraziti nohy mé. Polékli pyšní na mne osídlo a provazy, roztáhli teneta u cesty, a léèky své mi položili. Sélah. Øekl jsem Hospodinu: Bùh silný mùj jsi, pozoruj, Hospodine, hlasu pokorných modliteb mých. Hospodine Pane, sílo spasení mého, kterýž pøikrýváš hlavu mou v èas boje, Nedávej, Hospodine, bezbožnému, èehož žádostiv jest, ani pøedsevzetí zlého vykonati jemu dopouštìj, aby se nepovýšil. Sélah. 10 Vùdce tìch, jenž obklièují mne, nepravost rtù jejich aꜜ pøikryje. 11 Padej na nì uhlé øeøavé, a na oheò uvrz je, do jam hlubokých, aby nemohli povstati. 12 Èlovìk utrhaè nebude upevnìn na zemi, a muž ukrutný, zlostí polapen jsa, padne. 13 Vím, žeꜜ se Hospodin zasadí o pøi chudého, a pomstí nuzných. 14 A tak spravedliví slaviti budou jméno tvé, a upøímí pøebývati pøed oblíèejem tvým.