141
Žalm Davidùv. Hospodine, k tobìꜜ volám, pospìš ke mnì; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám. Budiž pøíjemná modlitba má, jako kadìní pøed oblíèejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obìt veèerní. Polož, Hospodine, stráž ústùm mým, ostøíhej dveøí rtù mých. Nedopouštìj srdci mému uchýliti se ke zlé vìci, k èinìní skutkù bezbožných, s muži èinícími nepravost, a abych nebyl pøelouzen líbostmi jejich. Nechꜜ mne bije spravedlivý, pøijmu to za dobrodiní, a nechꜜ tresce mne, bude mi to olej nejèistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještìꜜ modlitba má platná bude proti zlosti jejich. Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá. Jako když nìkdo roubá a štípá døíví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústùm hrobovým. Ale k tobìꜜ, Hospodine Pane, oèi mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé. Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek èinících nepravost. 10 Nechꜜ padnou hromadnì do sítek svých bezbožní, a já zatím pøejdu.