1 Davidùv. K tobìꜜ, Hospodine, volám, skálo má, neodmlèujž mi se, abych, neozval-li bys mi se, nebyl podobný uèinìn tìm, kteøíž sstupují do hrobu. 2 Vyslýchej hlas pokorných modliteb mých, kdyžkoli k tobì volám, když pozdvihuji rukou svých k svatyni svatosti tvé. 3 Nezahrnuj mne s bezbožníky, a s tìmi, kteøíž páší nepravost, kteøíž mluvívají pokoj s bližními svými, ale pøevrácenost jest v srdcích jejich. 4 Dejž jim podlé skutkù jejich, a podlé zlosti nešlechetností jejich; podlé práce rukou jejich dej jim, zaplaꜜ jim zaslouženou mzdu jejich. 5 Nebo nechtí mysli pøiložiti k skutkùm Hospodinovým, a k dílu rukou jeho; protož podvrátí je, a nebude jich vzdìlávati. 6 Požehnaný Hospodin, nebo vyslyšel hlas pokorných modliteb mých. 7 Hospodin jest síla má a štít mùj, v nìmꜜ jest složilo nadìji srdce mé, a dána mi pomoc; protož se veselí srdce mé, a písnièkou svou oslavovati jej budu. 8 Hospodin jest síla svých, a síla hojného spasení pomazaného svého on jest. 9 Spas lid svùj, Hospodine, a požehnej dìdictví svému, a pas je, i vyvyš je až na vìky.