1 Davidùv. Hospodin svìtlo mé a spasení mé, kohož se budu báti? Hospodin síla života mého, kohož se budu strašiti? 2 Útok uèinivše na mne zlostníci, k sežrání tìla mého, protivníci moji a nepøátelé moji, sami se potkli a padli. 3 Protož byꜜ i stany své proti mnì rozbili, nebude se lekati srdce mé; byꜜ se pozdvihla proti mnì i válka, na toꜜ se já spouštím. 4 Jedné vìci žádal jsem od Hospodina, téꜜ vždy hledati budu: Abych pøebýval v domì Hospodinovì po všecky dny života svého, a spatøoval okrasu Hospodinovu, a zpytoval v chrámì jeho. 5 Nebo tu mne ukryje v stánku svém, v den zlý schová mne v skrýši stanu svého, a na skálu vyzdvihne mne. 6 A tak vyvýšena bude hlava má nad nepøátely mými, kteøíž mne obklíèili; i budu obìtovati v stánku jeho obìti plésání, prozpìvovati a chvály vzdávati budu Hospodinu. 7 Slyš mne, Hospodine, hlasem volajícího, a smiluj se nade mnou, i vyslyš mne. 8 O tobì pøemýšlí srdce mé, že velíš, øka: Hledejte tváøi mé, a protož tváøi tvé, Hospodine, hledati budu. 9 Neskrývejž tváøi své pøede mnou, aniž zamítej v hnìvì služebníka svého; spomožení mé býval jsi, neopouštìj mne, aniž se mne zhošꜜuj, Bože spasení mého. 10 Aèkoli otec mùj a matka má mne opustili, Hospodin však mne k sobì pøivine. 11 Vyuè mne, Hospodine, cestì své, a veï mne po stezce pøímé pro ty, jenž mne støehou. 12 Nevydávejž mne líbosti protivníkù mých, neboꜜ by ostáli proti mnì svìdkové lživí, i ten, jenž dýše ukrutností. 13 Bychꜜ nevìøil, že užívati budu dobroty Hospodinovy v zemi živých, nikoli bych neostál. 14 Oèekávejž na Hospodina, posilò se, a onꜜ posilní srdce tvého; protož oèekávej na Hospodina.