1 Synu mùj, ostøíhej øeèí mých, a pøikázaní má schovej u sebe. 2 Ostøíhej pøikázaní mých, a živ budeš, a nauèení mého jako zøítelnice oèí svých. 3 Pøivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého. 4 Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost pøítelkyní jmenuj, 5 Aby tì ostøíhala od ženy cizí, od postranní, jenž øeèmi svými lahodí. 6 Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje, 7 Vidìl jsem mezi hloupými, spatøil jsem mezi mládeží mládence bláznivého. 8 Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráèel, 9 V soumrak, u veèer dne, ve tmách noèních a v mrákotì. 10 A aj, žena potkala ho v ozdobì nevìstèí a chytrého srdce, 11 Štìbetná a opovážlivá, v domì jejím nezùstávají nohy její, 12 Jednak vnì, jednak na ulici u každého úhlu úklady èinící. 13 I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, øekla jemu: 14 Obìti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svùj. 15 Protož vyšla jsem vstøíc tobì, abych pilnì hledala tváøi tvé, i nalezla jsem tì. 16 Koberci jsem obestøela lùže své, s øezbami a prostìradly Egyptskými, 17 Vykadila jsem pokojík svùj mirrou a aloe a skoøicí. 18 Poï, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti. 19 Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou. 20 Pytlík penìz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého. 21 I naklonila ho mnohými øeèmi svými, a lahodností rtù svých pøinutila jej. 22 Šel za ní hned, jako vùl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl. 23 Dokudž nepronikla støela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevìda, že ono bezživotí jeho jest. 24 Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte øeèí úst mých. 25 Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích. 26 Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní. 27 Cesty pekelné dùm její, vedoucí do skrýší smrti.