1 Protož jest-li jaké potìšení v Kristu, jest-li které utìšení lásky, jest-li která spoleènost Ducha svatého, jsou-li která milosrdenství a slitování, 2 Naplòte radost mou v tom, abyste jednostejného smyslu byli, jednostejnou lásku majíce, jednodušní jsouce, jednostejnì smýšlejíce, 3 Nic neèiòte skrze svár anebo marnou chválu, ale v pokoøe jedni druhé za dùstojnìjší sebe majíce. 4 Nehledejte jeden každý svých vìcí, ale každý také toho, což jest jiných. 5 Budiž tedy tatáž mysl pøi vás, jakáž byla pøi Kristu Ježíši, 6 Kterýž jsa v zpùsobu Božím, nepoložil sobì toho za loupež rovný býti Bohu, 7 Ale samého sebe zmaøil, zpùsob služebníka pøijav, podobný lidem uèinìn. 8 A v zpùsobu nalezen jako èlovìk, ponížil se, poslušný jsa uèinìn až do smrti, a to do smrti køíže. 9 Protož i Bùh povýšil ho nade vše a dal jemu jméno, kteréž jest nad každé jméno, 10 Aby ve jménu Ježíše každé koleno klekalo, tìch, kteøíž jsou na nebesích, a tìch, jenž jsou na zemi, i tìch, jenž jsou pod zemí, 11 A každý jazyk aby vyznával, že Ježíš Kristus jest Pánem v slávì Boha Otce. 12 A tak, moji milí, jakož jste vždycky poslušni byli, netoliko v pøítomnosti mé, ale nyní mnohem více, když jsem vzdálen od vás, s bázní a s tøesením spasení své konejte. 13 Bùh zajisté jest, kterýž pùsobí v vás i chtìní i skuteèné èinìní, podle dobøe libé vùle své. 14 Všecko pak èiòte bez reptání a bez pochybování, 15 Abyste byli bez úhony, a upøímí synové Boží, bez obvinìní uprostøed národu zlého a pøevráceného; mezi kterýmižto svìꜜte jakožto svìtla na svìtì, 16 Slovo života zachovávajíce, k chloubì mé v den Kristùv, aby bylo vidíno, že jsem ne nadarmo bìžel, ani nadarmo pracoval. 17 A bychꜜ pak i obìtován byl pro obìt a službu víøe vaší, raduji se a spolu raduji se se všemi vámi. 18 A též i vy radujte se a spolu radujte se se mnou. 19 Mámꜜ pak nadìji v Kristu Ježíši, že Timotea brzy pošli vám, abych i já pokojné mysli byl, zvìda, kterak vy se máte. 20 Nebo žádného tak jednomyslného nemám, kterýž by tak vlastnì o vaše vìci peèoval. 21 Všickni zajisté svých vìcí hledají, a ne tìch, kteréž jsou Krista Ježíše. 22 Ale jej zkušeného býti víte, podle toho, že jakož syn s otcem se mnou pøisluhoval v evangelium. 23 Tohoꜜ hle, nadìji mám, že pošli, jakž jen porozumím, co se bude díti se mnou. 24 Mámꜜ pak nadìji v Pánu, že i sám brzo k vám pøijdu. 25 Ale zdálo se mi za potøebné Epafrodita, bratra a pomocníka a spolurytíøe mého, vašeho pak apoštola i služebníka, v potøebì mé poslati k vám, 26 Ponìvadž takovou mìl žádost vás všecky vidìti, a velmi tìžek nad tím byl, že jste o nìm slyšeli, že by byl nemocen. 27 A bylꜜ jest jistì nemocen, i blízek smrti, ale Bùh se nad ním smiloval, a ne nad ním toliko, ale i nade mnou, abych zámutku na zámutek nemìl. 28 Protož tím spìšnìji poslal jsem ho k vám, abyste, vidouce jej zase, zradovali se, a já abych byl bez zámutku. 29 Protož pøijmìtež jej v Pánu se vší radostí, a mìjte takové v uctivosti. 30 Neboꜜ jest pro dílo Kristovo až k smrti se pøiblížil, opováživ se života svého, jedné aby doplnil to, v èemž jste vy mìli nedostatek pøi posloužení mnì.