1 Tedy poèal jim mluviti v podobenstvích: Vinici štípil jeden èlovìk, a opletl ji plotem, a vkopal pres, a ustavìl vìži, a najal ji vinaøùm, i odšel na cestu. 2 A v èas užitkù poslal k vinaøùm služebníka, aby od vinaøù vzal ovoce z vinice. 3 Oni pak javše jej, zmrskali ho a odeslali prázdného. 4 I poslal k nim zase jiného služebníka. I toho též kamenovavše, ranili v hlavu a odeslali zohaveného. 5 I poslal opìt jiného. I toho zabili, a mnoho jiných, z nichž nìkteré zmrskali a jiné zmordovali. 6 Ještì pak maje jediného syna nejmilejšího, i toho poslal k nim naposledy, øka: Ostýchati se budou syna mého. 7 Ale vinaøi øekli jedni k druhým: Tentoꜜ jest dìdic; pojïte, zabijme jej, a budeꜜ naše dìdictví. 8 Tedy javše jej, zabili ho a vyvrhli ven z vinice. 9 Což tedy uèiní pán vinice? Pøijde, a zatratí vinaøe ty, a dá vinici jiným. 10 Zdaliž jste písma toho neètli? Kámen, kterýž zavrhli dìlníci, ten uèinìn jest hlavou úhlovou. 11 Ode Pána stalo se toto, a jest divné pøed oèima našima. 12 I hledali ho jíti, ale báli se zástupu; nebo poznali, že podobenství to proti nim povìdìl. A nechavše ho, odešli pryè. 13 Potom poslali k nìmu nìkteré z farizeù a herodiánù, aby jej polapili v øeèi. 14 Kteøížto pøišedše, øekli jemu: Mistøe, víme, že jsi pravdomluvný, a nedbáš na žádného; nebo nepatøíš na osobu lidskou, ale v pravdì cestì Boží uèíš. Sluší-li daò dávati císaøi, èili nic? Dáme-liž, èili nedáme? 15 On pak znaje pokrytství jejich, øekl jim: Co mne pokoušíte? Pøineste mi peníz, aꜜ pohledím. 16 A oni podali mu. Tedy øekl jim: Èí jest tento obraz a nápis? A oni øekli mu: Císaøùv. 17 I odpovìdìv Ježíš, øekl jim: Dávejtež tedy, což jest císaøova, císaøi, a což jest Božího, Bohu. I podivili se tomu. 18 Potom pøišli k nìmu saduceové, kteøíž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho, økouce: 19 Mistøe, Mojžíš nám napsal: Kdyby èí bratr umøel, a ostavil po sobì manželku, a synù by nemìl, aby bratr jeho pojal manželku jeho a vzbudil símì bratru svému. 20 I bylo sedm bratrù. A první pojav ženu, umøel, neostaviv semene. 21 A druhý pojav ji, také umøel, a aniž ten ostavil semene. A tøetí tolikéž. 22 A tak ji pojalo všech sedm, a nezùstavili po sobì semene. Nejposléze pak po všech umøela i žena. 23 Protož pøi vzkøíšení, když z mrtvých vstanou, èí z tìch bude manželka? Neb jich sedm mìlo ji za manželku. 24 A odpovídaje Ježíš, øekl jim: Zdaliž ne proto bloudíte, že neznáte Písem ani moci Boží? 25 Nebo když vstanou z mrtvých, nebudou se ženiti ani vdávati, ale budou jako andìlé nebeští. 26 O mrtvých pak, že mají vstáti, zdaliž jste neètli v knihách Mojžíšových, kterak ve køi promluvil k nìmu Bùh, øka: Já jsem Bùh Abrahamùv a Bùh Izákùv a Bùh Jákobùv? 27 Neníꜜ Bùh mrtvých, ale Bùh živých. Protož vy velmi bloudíte. 28 Tedy pøistoupil k nìmu jeden z zákoníkù, slyšev je hádající se, a vida, že jim dobøe odpovìdìl, otázal se ho, které by bylo pøikázání první ze všech. 29 A Ježíš odpovìdìl jemu, že první ze všech pøikázání jest: Slyš, Izraeli, Pán Bùh náš Pán jeden jest. 30 Protož milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší mysli své, i ze všech mocí svých. To jest první pøikázání. 31 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Vìtšího pøikázání jiného nad tato není. 32 I øekl jemu ten zákoník: Mistøe, dobøe jsi vpravdì povìdìl. Nebo jeden jest Bùh, a není jiného kromì nìho; 33 A milovati ho ze všeho srdce, a ze vší mysli, a ze vší duše, i ze všech mocí, a milovati bližního jako sebe samého, toꜜ jest vìtší nade všecky zápalné i vítìzné obìti. 34 A vidìv Ježíš, že by moudøe odpovìdìl, dí jemu: Nejsi daleko od království Božího. A žádný více neodvážil se ho o nic tázati. 35 I odpovídaje Ježíš, øekl, uèe v chrámì: Kterak praví zákoníci, že Kristus jest syn Davidùv? 36 Nebo David praví v Duchu svatém: Øekl Pán Pánu mému: Seï na pravici mé, ažꜜ i položím nepøátely tvé podnože noh tvých. 37 Ponìvadž sám David nazývá jej Pánem, kterakž syn jeho jest? A mnohý zástup rád ho poslouchal. 38 I mluvil jim v uèení svém: Varujte se zákoníkù, kteøíž rádi v krásném rouše chodí, a chtìjí pozdravováni býti na trhu, 39 A na pøedních stolicích sedìti v školách, a pøední místa míti na veèeøech, 40 Kteøížto zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhých modliteb. Tiꜜ vezmou soud tìžší. 41 A posadiv se Ježíš proti pokladnici, díval se, kterak zástup metal peníze do pokladnice. A mnozí bohatí metali mnoho. 42 A pøišedši jedna chudá vdova, i vrhla dva šarty, jenž jest ètvrtá èástka peníze tehdejšího. 43 I svolav uèedlníky své, dí jim: Amen pravím vám, že tato chudá vdova více uvrhla, než tito všickni, kteøíž metali do pokladnice. 44 Nebo všickni z toho, což jim zbývalo, metali, ale tato z své chudoby, všecko, což mìla, uvrhla, všecku živnost svou.