1 A když vycházel z chrámu, dí jemu jeden z uèedlníkù jeho: Mistøe, pohleï, kteraké kamení a jaké jest toto stavení! 2 Tedy Ježíš odpovídaje, øekl jemu: Vidíš toto tak veliké stavení? Nebudeꜜ ostaven kámen na kameni, kterýž by nebyl zboøen. 3 A když se posadil na hoøe Olivetské proti chrámu, otázali se jeho obzvláštnì Petr, Jakub a Jan a Ondøej, økouce: 4 Povìz nám, kdy to bude? A které znamení, když se toto všecko bude plniti? 5 Ježíš pak odpovídaje jim, poèal praviti: Vizte, aby vás nìkdo nesvedl. 6 Neboꜜ mnozí pøijdou ve jménu mém, økouce: Já jsem Kristus, a mnohéꜜ svedou. 7 Když pak uslyšíte boje a povìst o válkách, nestrachujte se; nebo musí to býti, ale ne ihned konec. 8 Povstaneꜜ zajisté národ proti národu a království proti království, a bude zemìtøesení po místech, a hladové i bouøky. 9 A toꜜ budou poèátkové bolesti. Vy pak šetøte se. Nebo vydávati vás budou na snìmy a do shromáždìní; budete biti, a pøed vladaøi a králi stanete pro mne, na svìdectví jim. 10 Ale ve všech národech nejprv musí býti kázáno evangelium. 11 Když pak vás povedou vyzrazujíce, nestarejte se, co byste mluvili, aniž o to peèlivì pøemyšlujte, ale což vám bude dáno v tu hodinu, to mluvte; nebo nejste vy, jenž mluvíte, ale Duch svatý. 12 Vydáꜜ pak bratr bratra na smrt a otec syna, a povstanou dìti proti rodièùm, a budou je mordovati. 13 A budete v nenávisti všechnìm pro jméno mé. Ale kdož setrvá až do konce, tenꜜ spasen bude. 14 Když pak uzøíte ohavnost zpuštìní, o kteréž povìdíno jest skrze Daniele proroka, ana stojí, kdež by státi nemìla, (kdo ète, rozumìj,) tehdáž ti, kdož jsou v Židovstvu, aꜜ utekou na hory. 15 A kdož na støeše jest, nesstupuj do domu, ani vcházej, aby co vzal z domu svého. 16 A kdo na poli, nevracuj se zase, aby vzal roucho své. 17 Bìda pak tìhotným a tìm, kteréž krmí v tìch dnech. 18 Protož modlte se, aby utíkání vaše nebylo v zimì. 19 Neboꜜ budou ti dnové plní takového soužení, jakéhož nebylo od poèátku stvoøení, kteréž Bùh stvoøil, až dosavad, aniž potom bude. 20 A byꜜ neukrátil Pán tìch dnù, nebyl by spasen žádný èlovìk. Ale pro vyvolené, kteréž vyvolil, ukrátil tìch dnù. 21 A tehdáž øekl-li by vám kdo: Aj teï jest Kristus, aneb, aj tamto, nevìøte. 22 Neboꜜ povstanou falešní Kristové a falešní proroci, a budou èiniti divy a zázraky k svedení, by možné bylo, také i vyvolených. 23 Vy pak šetøte se. Aj, pøedpovìdìl jsem vám všecko. 24 V tìch pak dnech, po soužení tom, slunce se zatmí a mìsíc nedá svìtla svého. 25 A hvìzdy nebeské budou padati, a moci, které jsou na nebi, pohnou se. 26 A tehdážꜜ uzøí Syna èlovìka, an se béøe v oblacích s mocí velikou a s slavou. 27 I tehdyꜜ pošle andìly své, a shromáždí vyvolené své ode ètyø vìtrù, od konèin zemì až do konèin nebe. 28 Od fíku pak uète se podobenství: Když již ratolest jeho odmladne a vypuèí se listí, znáte, že blízko jest léto. 29 Takž i vy, když uzøíte, ano se tyto vìci dìjí, vìzte, že blízko jest a ve dveøích království Boží. 30 Amen pravím vám, žeꜜ nepomine pokolení toto, až se tyto všecky vìci stanou. 31 Nebe a zemì pominou, ale slova má nepominou. 32 Ale o tom dni a hodinì žádný neví, ani andìlé, jenž jsou v nebesích, ani Syn, jediné sám Otec. 33 Vizte, bdìte a modlte se; nebo nevíte, kdy bude ten èas. 34 Syn èlovìka zajisté jest jako èlovìk, kterýž daleko odšel, opustiv dùm svùj, a poruèiv služebníkùm svým vladaøství, a jednomu každému práci jeho, vrátnému pøikázal, aby bdìl. 35 Protož bdìte; nebo nevíte, kdy Pán domu pøijde, u veèer-li, èili o pùlnoci, èili když kohouti zpívají, èili ráno; 36 Aby snad pøijda v nenadále, nenalezl vás, a vy spíte. 37 A cožꜜ vám pravím, všechnìmꜜ pravím: Bdìte.