1 V tìch dnech když opìt velmi veliký zástup byl s ním, a nemìli, co by jedli, svolav Ježíš uèedlníky své, øekl jim: 2 Lítost mám nad zástupy; nebo již tøi dni trvají se mnou a nemají, co by jedli. 3 A rozpustím-li je laèné do domù jejich, zhynou na cestì; nebo nìkteøí z nich zdaleka pøišli. 4 Odpovìdìli mu uèedlníci jeho: I odkud bude moci kdo tyto nakrmiti chleby zde na poušti? 5 I otázal se jich: Kolik chlebù máte? A oni øekli: Sedm. 6 I kázal zástupu posaditi se na zemi. A vzav sedm chlebù, díky uèiniv, lámal a dával uèedlníkùm svým, aby pøedkládali. I kladli pøed zástup. 7 A mìli také rybièek malièko. Jichž požehnav, kázal i ty pøed nì klásti. 8 I jedli a nasyceni jsou; a sebrali, což pozùstalo drobtù, sedm košù. 9 Tìch pak, kteøíž jedli, bylo okolo ètyø tisícù. I rozpustil je. 10 Potom hned vstoupiv na lodí s uèedlníky svými, pøeplavil se do krajin Dalmanutských. 11 I vyšli farizeové a poèali se s ním hádati, hledajíce od nìho znamení s nebe, pokoušejíce ho. 12 A on vzdech duchem svým, dí: Co pokolení toto znamení hledá? Amen pravím vám: Nebude dáno znamení pokolení tomuto. 13 A opustiv je, vstoupil zase na lodí, i plavil se pøes moøe. 14 I zapomenuli s sebou vzíti chlebù, a nemìli než jeden chléb s sebou na lodí. 15 Tedy pøikazoval jim, øka: Vizte a pilnì se šetøte kvasu farizejského a kvasu Herodesova. 16 I pøemyšlovali, økouce jeden k druhému: Chleba nemáme. 17 A znaje to Ježíš, øekl jim: Co pøemyšlujete o tom, že chleba nemáte? Ještì neznáte, ani rozumíte? Ještì máte oslepené srdce vaše? 18 Oèi majíce, nevidíte? A uši majíce, neslyšíte? A nepomníte, 19 Že jsem pìt chlebù lámal mezi pìt tisícù? A kolik jste plných košù drobtù sebrali? Øekli jemu: Dvanácte. 20 A když také sedm chlebù lámal jsem mezi ètyøi tisíce, kolik jste plných košù drobtù vzali? I økou jemu: Sedm. 21 I øekl jim: Kterakž tedy ještì nerozumíte? 22 I pøišel do Betsaidy, a pøivedli k nìmu slepého, prosíce ho, aby se ho dotekl. 23 I ujav slepého za ruku, vyvedl jej ven z mìsteèka, a plinuv na oèi jeho a vloživ na nìj ruce, otázal se ho, vidìl-li by co. 24 A on pohledìv, øekl: Znamenám lidi; nebo vidím, že chodí jako stromové. 25 Potom opìt vložil ruce na oèi jeho, a kázal mu hledìti. I uzdraven jest, takže i zdaleka jasnì vidìl všecky. 26 I odeslal jej do domu jeho, øka: Aniž do toho mìsteèka choï, aniž komu z mìsteèka co o tom prav. 27 Tedy vyšel Ježíš a uèedlníci jeho do mìsteèek Cesaree Filipovy. A na cestì tázal se uèedlníkù svých, øka jim: Kým mne praví býti lidé? 28 Kteøížto odpovìdìli: Janem Køtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak jedním z prorokù. 29 Tedy on øekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpovìdìv Petr, øekl jemu: Ty jsi Kristus. 30 I pøikázal jim, aby toho o nìm žádnému nepravili. 31 I poèal uèiti je, že Syn èlovìka musí mnoho trpìti, a potupen býti od starších a pøedních knìží a zákoníkù, a zabit býti, a ve tøech dnech z mrtvých vstáti. 32 Zjevnì to slovo mluvil. A chytiv jej Petr, poèal mu domlouvati. 33 Kterýžto obrátiv se a pohledìv na uèedlníky své, pøimluvil Petrovi, øka: Jdiž za mnou, satane; nebo nechápáš, co jest Božího, ale co lidského. 34 A svolav zástup s uèedlníky svými, øekl jim: Chce-li kdo za mnou pøijíti, zapøi sebe sám, a vezmi køíž svùj, a následujž mne. 35 Nebo chtìl-li by kdo duši svou zachovati, ztratíꜜ ji; pakli by kdo ztratil duši svou pro mne a pro evangelium, tenꜜ ji zachová. 36 Nebo co prospìje èlovìku, by všecken svìt získal, a své duši škodu uèinil? 37 Aneb jakou dá èlovìk odmìnu za duši svou? 38 Nebo kdož by se koli za mne stydìl a za má slova v tomto pokolení cizoložném a høíšném, i Syn èlovìka stydìti se bude za nìj, když pøijde v slávì Otce svého s andìly svatými.