1 I sešli se k nìmu farizeové a nìkteøí z zákoníkù, kteøíž byli pøišli z Jeruzaléma. 2 A uzøevše nìkteré z uèedlníkù jeho obecnýma rukama (to jest neumytýma) jísti chleby, reptali o to. 3 Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leè by ruce umyli, držíce ustanovení starších. 4 A z trhu pøijdouce nejedí, leè se umyjí. A jiné mnohé vìci jsou, kteréž pøijali, aby zachovávali, jako umývání koflíkù, žejdlíkù a medenic i stolù. 5 Potom otázali se ho farizeové a zákoníci: Proè uèedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb? 6 On pak odpovìdìv, øekl jim: Dobøe o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne. 7 Ale nadarmoꜜ mne ctí, uèíce uèení, kterážto nejsou než ustanovení lidská. 8 Nebo opustivše pøikázání Boží, držíte ustanovení lidská, totiž umývání žejdlíkù a koflíkù; a jiné mnohé vìci tìm podobné èiníte. 9 I pravil jim: Èistì vy rušíte pøikázání Boží, abyste ustanovení své zachovali. 10 Nebo Mojžíš povìdìl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zloøeèil otci nebo mateøi, aꜜ smrtí umøe. 11 Ale vy pravíte: Øekl-li by èlovìk otci neb mateøi: Korban, to jest, dar, kterýžkoli jest ode mne, tobìꜜ prospìje, 12 A nedopustíte mu nic více uèiniti otci svému nebo mateøi své, 13 Rušíce pøikázání Boží ustanoveními vašimi, kteráž jste ustanovili. A mnohé tìm podobné vìci èiníte. 14 I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumìjte. 15 Nic není z zevnitøku vcházejícího do èlovìka, což by jej poskvrniti mohlo; ale to, což pochází z nìho, toꜜ jest, což poskvròuje èlovìka. 16 Má-li kdo uši k slyšení, slyš. 17 A když všel do domu od zástupu, tázali se ho uèedlníci jeho o tom podobenství. 18 I øekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitøku do èlovìka vchází, nemùže ho poskvrniti? 19 Nebo nevchází v srdce jeho, ale v bøicho, a potom ven vychází, èistìci všeliké pokrmy. 20 Ale pravil, že to, což pochází z èlovìka, to poskvròuje èlovìka. 21 Nebo z vnitøku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy, 22 Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství. 23 Všecky tyto zlé vìci pocházejí z vnitøku a poskvròují èlovìka. 24 A vstav odtud, odšel do konèin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtìl, aby kdo o nìm vìdìl, ale nemohl se tajiti. 25 Nebo uslyševši o nìm žena, jejížto dcerka mìla ducha neèistého, pøišla a padla k nohám jeho. 26 (Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ïábelství vyvrhl z její dcery. 27 Ale Ježíš øekl jí: Nechaꜜ se prve nasytí synové; nebꜜ není slušné vzíti chléb synù a vrci štìòatùm. 28 A ona odpovìdìla a øekla mu: Ovšem, Pane, nebo štìòátka jedí pod stolem drobty synù. 29 I øekl jí: Pro tu øeè jdi, vyšloꜜ jest ïábelství z tvé dcery. 30 I odšedši do domu svého, nalezla dìveèku, ana leží na loži, a ïábelství z ní vyšlo. 31 Tedy odšed zase z konèin Tyrských a Sidonských, pøišel k moøi Galilejskému, prostøedkem krajin Desíti mìst. 32 I pøivedli jemu hluchého a nìmého, a prosili ho, aby na nìj ruku vzložil. 33 A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho. 34 A vzezøev k nebi, vzdechl, a øekl jemu: Effeta, to jest, otevøi se. 35 A hned otevøíny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právì. 36 I pøikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim pøikazoval, pøedce oni mnohem více ohlašovali. 37 A pøevelmi se divili, økouce: Dobøe všecky vìci uèinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i nìmým mluviti.