1 I vyšel odtud a pøišel do vlasti své, a šli za ním uèedlníci jeho. 2 A když bylo v sobotu, poèal uèiti v škole, a mnozí slyšíce, divili se, økouce: Odkud tento má tyto vìci? A jaká jest to moudrost, kteráž jest jemu dána, že i takové moci dìjí se skrze ruce jeho? 3 Zdaliž tento není tesaø, syn Marie, bratr Jakubùv a Jozesùv a Judùv a Šimonùv? A zdaliž nejsou i sestry jeho zde u nás? I zhoršili se na nìm. 4 I øekl jim Ježíš: Není prorok beze cti, jediné v vlasti své a v rodinì své a v domu svém. 5 I nemohl tu znamení žádného uèiniti, jediné málo nemocných, vzkládaje na nì ruce, uzdravil. 6 I podivil se jejich nevìøe, a obcházel vùkol po mìsteèkách, uèe. 7 A svolav dvanácte, poèal je posílati po dvou a dvou, a dal jim moc nad duchy neèistými. 8 A pøikázal jim, aby nièehož nebrali na cestu, jediné toliko hùl, ani mošny, ani chleba, ani na pase penìz, 9 Ale jen obuté míti nohy v støevíce, a aby neobláèeli dvou sukní. 10 A pravil jim: Kdežkoli vešli byste do domu, tu ostaòte, dokudž nevyšli byste odtud. 11 A kdož by koli vás nepøijali, ani vás slyšeli, vyjdouce odtud, vyrazte prach z noh vašich na svìdectví jim. Amen pravím vám: Lehèeji bude Sodomským a Gomorským v den soudný nežli mìstu tomu. 12 Tedy oni vyšedše, kázali, aby pokání èinili. 13 A ïábelství mnohá vymítali, a mazali olejem mnohé nemocné, a uzdravovali je. 14 A uslyšev o tom Herodes král, (neb zjevné uèinìno bylo jméno jeho,) i pravil, že Jan Køtitel vstal z mrtvých, a protož se dìjí divové skrze nìho. 15 Jiní pak pravili, že jest Eliáš; a jiní pravili, že jest prorok, aneb jako jeden z prorokù. 16 To uslyšev Herodes, øekl: Kteréhož jsem já sꜜal, Jana, tenꜜ jest. Ontì z mrtvých vstal. 17 Ten zajisté Herodes byl poslal a jal Jana a vsadil jej do žaláøe pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, že ji byl za manželku pojal. 18 Nebo pravil Jan Herodesovi: Neslušíꜜ tobì míti manželky bratra svého. 19 Herodias pak lest skládala proti nìmu, a chtìla jej o hrdlo pøipraviti, ale nemohla. 20 Nebo Herodes ostýchal se Jana, vìda jej býti muže spravedlivého a svatého. I šetøil ho, a slýchaje jej, mnoho i èinil, a rád ho poslouchal. 21 A když pøišel den pøíhodný, že Herodes, pamatuje den svého narození, uèinil veèeøi knížatùm svým a hejtmanùm a pøedním mužùm z Galilee, 22 A dcera té Herodiady tam vešla a tancovala, zalíbilo se Herodesovi i spoluhodovníkùm, i øekl král dìveèce: Pros mne, zaè chceš, a dámꜜ. 23 I pøisáhl jí: Že zaèkoli prositi budeš, dám tobì, by pak bylo až do polovice království mého. 24 Ona pak vyšedši, øekla mateøi své: Zaè budu prositi? A ona øekla: Za hlavu Jana Køtitele. 25 A všedši hned s chvátáním k králi, prosila ho, økuci: Chci, abys mi dal hned na míse hlavu Jana Køtitele. 26 Král pak zarmoutiv se velmi, pro pøísahu a pro spoluhodovníky nechtìl jí oslyšeti. 27 I poslav hned kata, rozkázal pøinésti hlavu Janovu. 28 A on odšed, sꜜal jej v žaláøi, a pøinesl hlavu jeho na míse, a dal ji dìveèce, a dìveèka dala mateøi své. 29 To uslyšavše uèedlníci jeho, pøišli a vzali tìlo jeho, a pochovali je v hrobì. 30 Tedy sšedše se apoštolé k Ježíšovi, zvìstovali jemu všecko, i to, co èinili, i co uèili. 31 I øekl jim: Pojïte vy sami obzvláštnì na pusté místo, a odpoèiòte malièko. Nebo bylo množství tìch, kteøíž pøicházeli a odcházeli, takže jsou ani k jídlu chvíle nemìli. 32 I plavili se až na pusté místo soukromí. 33 A vidouce je zástupové, že jdou pryè, poznali jej mnozí. I sbìhli se tam ze všech mìst pìšky, a pøedešli je, a shromáždili se k nìmu. 34 Tedy vyšed Ježíš, uzøel zástup mnohý, a slitovalo mu se jich, že byli jako ovce, nemající pastýøe. I poèal je uèiti mnohým vìcem. 35 A když se již prodlilo, pøistoupivše k nìmu uèedlníci jeho, øekli: Pustéꜜ jest toto místo, a již se prodlilo, 36 Rozpusꜜ je, aꜜ jdouce do okolních vesnic a mìsteèek, nakoupí sobì chleba; nebo nemají, co by jedli. 37 On pak odpovìdìv, øekl jim: Dejte vy jim jísti. I økou jemu: Co tedy, jdouce koupíme za dvì stì grošù chleba, a dáme jim jísti? 38 I dí jim: Kolik chlebù máte? Jdìte a zvìzte. A když zvìdìli, øekli: Pìt, a dvì rybì. 39 I rozkázal jim, aby se kázali posaditi všechnìm po houfích na zelené trávì. 40 I usadili se rozdílnì, místy po stu a místy po padesáti. 41 A vzav tìch pìt chlebù a ty dvì rybì, popatøiv do nebe, dobroøeèil, i lámal chleby, a dal uèedlníkùm svým, aby kladli pøed nì. A dvì rybì rozdìlil též mezi všecky. 42 I jedli všickni, a nasyceni jsou. 43 Potom sebrali drobtù dvanácte košù plných, i z ryb. 44 A bylo tìch, kteøíž jedli ty chleby, okolo pìt tisícù mužù. 45 A hned pøinutil uèedlníky své vstoupiti na lodí, aby jej pøedešli pøes moøe do Betsaidy, až by on rozpustil zástup. 46 A rozpustiv je, šel na horu, aby se modlil. 47 A když bylo veèer, byla lodí uprostøed moøe, a on sám na zemi. 48 A vidìl je, a oni se s tìžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim.) A pøi ètvrtém bdìní noèním pøišel k nim, chodì po moøi, a chtìl je pominouti. 49 Oni pak uzøevše jej, an chodí po moøi, domnívali se, že by obluda byla, i zkøikli. 50 (Nebo jej všickni vidìli, a zstrašili se.) A hned promluvil k nim a øekl jim: Doufejtež, jáꜜ jsem, nebojte se. 51 I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni náramnì sami v sobì se dìsili a divili. 52 Nebo nerozumìli byli, co se stalo pøi chlebích; bylo zajisté srdce jejich zhrublo. 53 A když se pøeplavili, pøišli do zemì Genezaretské, a tu lodí pøistavili. 54 A když vyšli z lodí, hned jej poznali. 55 A bìhajíce po vší krajinì té, poèali na ložcích k nìmu nositi nemocné, kdežkoli zvìdìli o nìm, že by byl. 56 A kamžkoli vcházel do mìsteèek neb do mìst nebo do vsí, na ulicech kladli neduživé, a prosili ho, aby se aspoò podolka roucha jeho dotkli. A kolikož jich koli se jeho dotkli, uzdraveni byli.