1 Potom pak vyvolil Pán i jiných sedmdesát, a poslal je po dvou pøed tváøí svou do každého mìsta i místa, kamž mìl sám pøijíti. 2 A pravil jim: Žeò zajisté jest mnohá, ale dìlníkù málo. Protož proste Pána žni, aꜜ vypudí dìlníky na žeò svou. 3 Jdìtež. Aj, já posílám vás jako berany mezi vlky. 4 Nenostež s sebou pytlíka, ani mošny, ani obuvi, a žádného na cestì nepozdravujte. 5 A do kteréhožkoli domu vejdete, nejprve rcete: Pokoj tomuto domu. 6 A bude-liꜜ tu který syn pokoje, odpoèineꜜ na nìm pokoj váš; pakli nic, k vámꜜ se navrátí. 7 A v témž domu ostaòte, jedouce a pijíce, což u nich jest. Nebo hoden jest dìlník mzdy své. Nechoïtež z domu do domu. 8 Ale do kteréhožkoli mìsta vešli byste a pøijali by vás, jezte, což pøed vás pøedloží. 9 A uzdravujte nemocné, kteøíž by v nìm byli, a rcete jim: Pøiblížiloꜜ se k vám království Boží. 10 A do kteréhožkoli mìsta vešli byste, a nepøijali by vás, vyjdouce na ulice jeho, rcetež: 11 Také i ten prach, kterýž se pøichytil nás z mìsta vašeho, vyrážíme na vás. Ale však to vìzte, žeꜜ se jest pøiblížilo k vám království Boží. 12 Pravím zajisté vám, že Sodomským v onen den lehèeji bude nežli tomu mìstu. 13 Bìda tobì Korozaim, bìda tobì Betsaido. Nebo kdyby v Týru a v Sidonu èinìni byli divové ti, kteøíž v vás èinìni jsou, dávno by v žíni a v popele sedíce, pokání èinili. 14 A protož Týru a Sidonu lehèeji bude na soudu nežli vám. 15 A ty Kafarnaum, které jsi až do nebe zvýšeno, až do pekla sníženo budeš. 16 Kdož vás slyší, mne slyší; a kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá; kdož pak mnou pohrdá, pohrdáꜜ tím, kdož mne poslal. 17 Potom navrátilo se s radostí tìch sedmdesáte, økouce: Pane, také i ïáblové se nám poddávají ve jménu tvém. 18 I øekl jim: Vidìl jsem satana jako blesk padajícího s nebe. 19 Aj, dávámꜜ vám moc šlapati na hady a na štíry i na všelikou moc nepøítele, a nic vám neuškodí. 20 Avšak z toho se neradujte, žeꜜ se vám poddávají duchové, ale radìji se radujte, že jména vaše napsána jsou v nebesích. 21 V tu hodinu rozveselil se v duchu Ježíš, a øekl: Chválím tì, Otèe, Pane nebe i zemì, že jsi tyto vìci skryl pøed moudrými a opatrnými, a zjevils je malièkým. Ovšem, Otèe, neb tak se líbilo pøed tebou. 22 Všecky vìci dány jsou mi od Otce mého, a žádný neví, kdo by byl Syn, jediné Otec, a kdo by byl Otec, jediné Syn, a komuž by chtìl Syn zjeviti. 23 A obrátiv se k uèedlníkùm obzvláštnì, øekl: Blahoslavené oèi, kteréž vidí, co vy vidíte. 24 Nebo pravím vám, že mnozí proroci i králové chtìli vidìti, což vy vidíte, a nevidìli, a slyšeti, což vy slyšíte, a neslyšeli. 25 A aj, jeden zákoník vstal, pokoušeje ho, a øka: Mistøe, co èinì, život vìèný dìdiènì obdržím? 26 A on øekl k nìmu: V Zákonì co jest psáno? Kterak èteš? 27 A on odpovìdìv, øekl: Milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší síly své, i ze vší mysli své, a bližního svého jako sebe samého. 28 I øekl mu Ježíš: Právì jsi odpovìdìl. To èiò, a živ budeš. 29 On pak chtìje se sám ospravedlniti, dí Ježíšovi: A kdo jest mùj bližní? 30 I odpovìdìv Ježíš, øekl: Èlovìk jeden šel z Jeruzaléma do Jericho, i upadl mezi lotry. Kteøíž obloupivše jej a zranivše, odešli, odpolu živého nechavše. 31 I pøihodilo se, že knìz jeden šel touž cestou, a uzøev jej, pominul. 32 Též i Levíta až k tomu místu pøišed, a uzøev jej, pominul. 33 Samaritán pak jeden, cestou se bera, pøišel až k nìmu, a uzøev jej, milosrdenstvím hnut jest. 34 A pøistoupì, uvázal rány jeho, naliv oleje a vína, a vloživ jej na hovado své, vedl do hospody, a péèi o nìj mìl. 35 Druhého pak dne odjíti maje, vyòav dva peníze, dal hospodáøi, a øekl: Mìj o nìj péèi, a cožkoli nad to vynaložíš, já když se vrátím, zaplatím tobì. 36 Kdo tedy z tìch tøí zdá se tobì bližním býti tomu, kterýž upadl mezi lotry? 37 A on øekl: Ten, kterýž uèinil milosrdenství nad ním. I øekl jemu Ježíš: Jdi, i ty uèiò též. 38 I stalo se, když šli, že on všel do jednoho mìsteèka. Žena pak jedna, jménem Marta, pøijala jej do domu svého. 39 A ta mìla sestru, jménem Mariji, kterážto sedìci u noh Ježíšových, poslouchala slova jeho. 40 Ale Marta peèliva byla pøi mnohé službì Pánu. Kterážto pøistoupivši, øekla: Pane, nemáš-liž o to péèe, že sestra má nechala mne samé sloužiti? Protož rci jí, aꜜ mi pomùž. 41 A odpovìdìv, øekl jí Ježíš: Marta, Marta, peèlivá jsi, a rmoutíš se pøi mnohých vìcech. 42 Ale jednohoꜜ jest potøebí. Mariaꜜ dobrou stránku vyvolila, kterážto nebude odjata od ní.