1 I svolav Ježíš dvanácte uèedlníkù svých, dal jim sílu a moc nad všelikým ïábelstvím, a aby neduhy uzdravovali. 2 I poslal je, aby kázali království Boží, a uzdravovali nemocné. 3 A øekl jim: Nic nebeøte na cestu, ani hùlky, ani mošny, ani chleba, ani penìz, ani po dvou sukních mívejte. 4 A do kteréhožkoli domu vešli byste, tu zùstaòte, a odtud vyjdìte. 5 A kteøíž by vás koli nepøijali, vyjdouce z mìsta toho, také i ten prach z noh vašich vyrazte na svìdectví proti nim. 6 I vyšedše, chodili po mìsteèkách vùkol, zvìstujíce evangelium, a uzdravujíce všudy. 7 Uslyšel pak Herodes ètvrták o všech vìcech, kteréž se dály od nìho. I rozjímal to v mysli své, protože bylo praveno od nìkterých, že by Jan vstal z mrtvých, 8 A od jiných, že by se Eliáš zjevil, od nìkterých pak, že by jeden z prorokù starých vstal. 9 I øekl Herodes: Jana jsem já sꜜal. Kdož pak jest tento, o kterémž já slyším takové vìci? I žádostiv byl ho vidìti. 10 Vrátivše se pak apoštolé, vypravovali jemu, cožkoli èinili. A pojav je, odšel soukromí na místo pusté mìsta øeèeného Betsaida. 11 To když zvìdìli zástupové, šli za ním; i pøijal je, a mluvil jim o království Božím, a ty, kteøíž uzdravení potøebovali, uzdravoval. 12 Den pak poèal se nachylovati. I pøistoupivše dvanácte uèedlníkù, øekli jemu: Rozpusꜜ zástupy, aꜜ rozejdouce se do mìsteèek okolních a do vesnic, jdou a hledají pokrmù, nebo jsme tuto na místì pustém. 13 I øekl jim: Dejte vy jim jísti. A oni øekli: Nemámeꜜ víc než pìt chlebù a dvì rybì, leè bychom my snad šli a nakoupili na tento všecken lid pokrmù? 14 Nebo bylo mužù okolo pìti tisícù. I øekl uèedlníkùm svým: Rozkažte se jim posaditi v každém øadu po padesáti. 15 I uèinili tak, a posadili se všickni. 16 A vzav tìch pìt chlebù a dvì rybì, vzhlédl v nebe a dobroøeèil jim, i lámal, a rozdával uèedlníkùm, aby kladli pøed zástup. 17 I jedli, a nasyceni jsou všickni. A sebráno jest, což jim bylo ostalo drobtù, dvanácte košù. 18 I stalo se, když se on modlil obzvláštnì, že byli s ním uèedlníci. I otázal se jich, øka: Kým mne praví býti zástupové? 19 A oni odpovìdìvše, øekli: Janem Køtitelem, a jiní Eliášem, jiní pak, že prorok jeden z starých vstal. 20 I øekl jim: Vy pak kým mne býti pravíte? Odpovìdìv Petr, øekl: Krista toho Božího. 21 A on pohroziv jim, rozkázal, aby toho žádnému nepravili, 22 Pravì: Že Syn èlovìka musí mnoho trpìti, a potupen býti od starších a od pøedních knìží i od zákoníkù, a zamordován býti, a tøetího dne z mrtvých vstáti. 23 I pravil ke všechnìm: Chce-li kdo pøijíti za mnou, zapøi sám sebe, a beø svùj køíž na každý den, a následuj mne. 24 Nebo kdož bude chtíti duši svou zachovati, ztratíꜜ ji; a kdož ztratí duši svou pro mne, zachováꜜ ji. 25 Nebo co jest platno èlovìku, by všecken svìt získal, kdyby sám sebe zatratil, nebo sám sebe zmrhal? 26 Neb kdož by se za mne stydìl a za mé øeèi, za tohoꜜ se Syn èlovìka stydìti bude, když pøijde v slávì své a Otce svého i svatých andìlù. 27 Ale pravímꜜ vám jistì: Jsouꜜ nìkteøí z tìch, jenž tuto stojí, kteøíž neokusí smrti, až i uzøí království Boží. 28 I stalo se po tìch øeèech, jako po osmi dnech, že Ježíš vzav s sebou Petra a Jakuba a Jana, vstoupil na horu, aby se modlil. 29 A když se modlil, uèinìna jest tváø jeho promìnìná, a odìv jeho bílý a stkvoucí. 30 A aj, dva muži mluvili s ním, a ti byli Mojžíš a Eliáš. 31 Kteøíž okázavše se v slávì, vypravovali o smrti jeho, kterouž mìl podstoupiti v Jeruzalémì. 32 Petr pak a ti, kteøíž s ním byli, obtíženi byli snem, a procítivše, vidìli slávu jeho a dva muže, ani stojí s ním. 33 I stalo se, když oni odešli od nìho, øekl Petr k Ježíšovi: Mistøe, dobréꜜ jest nám zde býti. Protož udìlejme tuto tøi stánky, tobì jeden, a Mojžíšovi jeden, a Eliášovi jeden, nevìda, co mluví. 34 A když on to mluvil, stal se oblak, i zastínil je. Báli se pak uèedlníci, když oni vcházeli do oblaku. 35 I stal se hlas z oblaku økoucí: Tentoꜜ jest Syn mùj milý, jeho poslouchejte. 36 A když se ten hlas stal, nalezen jest Ježíš sám. A oni mlèeli, a nepravili žádnému v tìch dnech nièehož z tìch vìcí, kteréž jsou vidìli. 37 Stalo se pak druhého dne, když sstupovali s hory, potkal jej zástup mnohý. 38 A aj, muž z zástupu zvolal, øka: Mistøe, prosím tebe, vzhlédni na syna mého, nebꜜ jediného toho mám. 39 A aj, duch jej napadá, a on ihned køièí, a sliní se, a ïábel lomcuje jím slinícím se, a nesnadnì odchází od nìho, sápaje jím. 40 I prosil jsem uèedlníkù tvých, aby jej vyvrhli, ale nemohli. 41 I odpovìdìv Ježíš, øekl: Ó pokolení nevìrné a pøevrácené, dokudž budu u vás a dokud vás snášeti budu? Pøiveï sem syna svého. 42 A v tom, když on pøicházel, porazil jej ïábel a lomcoval jím. I pøimluvil duchu neèistému Ježíš, a uzdravil mládence, a navrátil jej otci jeho. 43 I divili se náramnì všickni velikomocnosti Božské. A když se všickni divili všem vìcem, kteréž èinil Ježíš, øekl uèedlníkùm svým: 44 Složte vy v uších vašich øeèi tyto, neboꜜ Syn èlovìka bude vydán v ruce lidské. 45 Ale oni nesrozumìli slovu tomu, a bylo pøed nimi skryto, aby nevyrozumìli jemu. A báli se ho otázati o tom slovu. 46 I vznikla mezi nimi hádka o to, kdo by z nich byl vìtší. 47 Ježíš pak vidìv pøemyšlování srdce jejich, vzav dítì, postavil je podle sebe, 48 A øekl jim: Kdožkoli pøijal by dítì toto ve jménu mém, mneꜜ pøijímá; a kdož by koli mne pøijal, pøijímá toho, kterýž mne poslal. Nebo kdožꜜ jest nejmenší mezi všemi vámi, tenꜜ bude veliký. 49 I odpovìdìv Jan, øekl: Mistøe, vidìli jsme jednoho, an ve jménu tvém ïábly vymítá; i bránili jsme mu, protože nechodí s námi. 50 I dí jemu Ježíš: Nebraòtež. Nebo kdoꜜ není proti nám, s námiꜜ jest. 51 I stalo se, když se doplnili dnové vzetí jeho vzhùru, a on se byl již na tom ustavil, aby šel do Jeruzaléma, 52 Že poslal posly pøed sebou. A oni jdouce, vešli do mìsteèka Samaritánského, aby jemu zjednali hospodu. 53 I nepøijali ho, protože oblièej jeho byl obrácen k jití do Jeruzaléma. 54 A vidìvše to uèedlníci jeho, Jakub a Jan, øekli: Pane, chceš-li, aꜜ díme, aby oheò sstoupil s nebe a spálil je, jako i Eliáš uèinil? 55 A obrátiv se Ježíš, potrestal jich, øka: Nevíte, èího jste vy duchu. 56 Syn zajisté èlovìka nepøišel zatracovati duší lidských, ale aby je spasil. I odešli do jiného mìsteèka. 57 Stalo se pak, když šli cestou, øekl jemu jeden: Pane, pùjdu za tebou, kam se koli obrátíš. 58 I øekl jemu Ježíš: Lišky doupata mají a ptáci nebeští hnízda, ale Syn èlovìka nemá, kde by hlavu sklonil. 59 I øekl k jinému: Pojï za mnou. A on øekl: Pane, dopusꜜ mi prve jíti a pochovati otce mého. 60 I dí jemu Ježíš: Nech, aꜜ mrtví pochovávají mrtvé své, ale ty jda, zvìstuj království Boží. 61 I øekl opìt jiný: Pùjdu za tebou, Pane, ale prve dopusꜜ mi, aꜜ se rozžehnám s tìmi, kteøíž jsou v domu mém. 62 Øekl jemu Ježíš: Žádný, kdož vztáhna ruku svou k pluhu, ohlídal by se nazpìt, není zpùsobný k království Božímu.