1 I stalo se potom, že on chodil po mìstech a po mìsteèkách, káže a zvìstuje království Boží, a dvanácte s ním, 2 I ženy nìkteré, kteréž byly uzdraveny od duchù zlých a od nemocí: Maria, jenž slove Magdaléna, z nížto bylo sedm ïáblù vyšlo, 3 A Johanna manželka Chuzova, úøedníka Herodesova, a Zuzanna, a jiné mnohé, kteréž posluhovaly jemu z statkù svých. 4 Když se pak scházel zástup mnohý, a z okolních mìst hrnuli se k nìmu, mluvil jim v podobenství: 5 Vyšel rozsevaè, aby rozsíval símì své. A když on rozsíval, jedno padlo podle cesty, i pošlapáno jest, a ptáci nebeští szobali je. 6 A jiné padlo na skálu, a vzešlé uvadlo, nebo nemìlo vláhy. 7 Jiné pak padlo mezi trní, a spolu vzrostlé trní udusilo je. 8 A jiné padlo v zemi dobrou, a když vzešlo, uèinilo užitek stý. To povìdìv, volal: Kdo má uši k slyšení, slyš. 9 I otázali se ho uèedlníci jeho, økouce: Jaké jest to podobenství? 10 A on øekl: Vám dáno jest znáti tajemství království Božího, ale jiným v podobenství, aby hledíce, nevidìli, a slyšíce, nerozumìli. 11 Jestiꜜ pak podobenství toto: Símì jest slovo Boží. 12 A kteréž padlo podle cesty, jsou ti, kteøíž slyší, a potom pøichází ïábel, a vynímá slovo z srdce jejich, aby nevìøíce, spaseni nebyli. 13 Ale kteøíž na skálu, ti když slyší, s radostí pøíjímají slovo, a tiꜜ koøenù nemají; ti na èas vìøí, a v èas pokušení odstupují. 14 Kteréž pak mezi trní padlo, tiꜜ jsou, kteøíž slyšíce, a po peèování a zboží a rozkošech života jdouce, bývají udušeni, a nepøinášejí užitku. 15 Ale kteréž padlo v zemi dobrou, ti jsou, kteøížto v srdci ctném a dobrém, slyšíce slovo, zachovávají je, a užitek pøinášejí v trpìlivosti. 16 Nižádný pak rozsvítì svíci, nepøikrývá jí nádobou, ani staví pod postel, ale na svícen staví, aby ti, kteøíž vcházejí, svìtlo vidìli. 17 Nebo nic není tajného, což by nemìlo býti zjeveno, ani co ukrytého, což by nemìlo poznáno býti a na svìtlo vyjíti. 18 Protož vizte, jak slyšíte. Nebo kdož má, tomu bude dáno, a kdo nemá, i to, což domnívá se míti, bude odjato od nìho. 19 Tedy pøišli k nìmu matka a bratøí jeho, ale nemohli ho dojíti pro zástup. 20 I povìdìli mu, økouce: Matka tvá a bratøí tvoji stojí vnì, chtíce tebe vidìti. 21 A on odpovìdìv, øekl k nim: Matka má a bratøí moji jsou ti, kteøíž slovo Boží slyší a plní je. 22 Stalo se pak v jeden den, že on vstoupil na lodí i uèedlníci jeho. I øekl k nim: Pøeplavme se pøes jezero. I odstrèili lodí od bøehu. 23 A když se plavili, usnul. Tedy pøišla bouøe tuhého vìtru na jezero, a vlny lodí naplòovaly, takže v nebezpeèenství byli. 24 I pøistoupivše, zbudili ho, økouce: Mistøe, Mistøe, hyneme. A on procítiv, pøimluvil vìtru a zdutí vod. I pøestala bouøe, a stalo se utišení. 25 I øekl jim: Kde je víra vaše? Kteøížto bojíce se, podivili se, vespolek økouce: I kdo jest tento, že vìtrùm pøikazuje i vodám, a poslouchají ho? 26 I plavili se do krajiny Gadarenské, kteráž jest proti Galilei. 27 A když z lodí vystoupil na zemi, potkal jej muž jeden z mìsta, kterýž mìl ïábelství od mnoha èasù, a rouchem se neodíval, ani v domu býval, ale v hrobích. 28 Ten uzøev Ježíše zkøikl a padl pøed ním, a hlasem velikým øekl: Co je tobì do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Prosím tebe, netrap mne. 29 Nebo pøikazoval duchu neèistému, aby vyšel z toho èlovìka. Po mnohé zajisté èasy jím lomcoval, a býval ukován øetìzy a v poutech ostøíhán, ale on polámal okovy a býval od ïábelství puzen na poušꜜ. 30 I otázal se Ježíš, øka: Jakꜜ øíkají? A on øekl: Tma. Neb bylo mnoho ïáblù vešlo do nìho. 31 Tedy prosili ho, aby jim nepøikazoval jíti do propasti. 32 Bylo pak tu veliké stádo vepøù, kteøíž se pásli na hoøe. I prosili ho ïáblové, aby jim dopustil do nich vjíti. I dopustil jim. 33 I vyšedše ïáblové z èlovìka, vešli do vepøù, a hned bìželo stádo s chvátáním s vrchu do jezera, i ztonulo. 34 A vidìvše pastýøi, co se stalo, utekli pryè; a šedše, vypravovali to v mìstì i po vsech. 35 I vyšli lidé, aby vidìli, co se stalo. I pøišli k Ježíšovi, a nalezli èlovìka toho, z kteréhož ïáblové vyšli, odìného a majícího rozum, an sedí u noh Ježíšových. I báli se. 36 A vypravovali jim také ti, kteøíž byli vidìli, kterak jest zdráv uèinìn ten, jenž mìl ïábelství. 37 I prosilo ho to všecko množství té okolní krajiny Gadarenských, aby odšel od nich; nebo bázní velikou naplnìni byli. A on vstoupiv na lodí, navrátil se. 38 Prosil ho pak muž ten, z kteréhož ïáblové vyšli, aby s ním byl. Ale Ježíš propustil ho, øka: 39 Navraꜜ se do domu svého, a vypravuj, kterak veliké vìci uèinil tobì Bùh. I odšel, po všem mìstì vypravuje, jak veliké vìci uèinil jemu Ježíš. 40 Stalo se pak, když se navrátil Ježíš, že pøijal jej zástup; nebo všickni oèekávali ho. 41 A aj, pøišel muž, kterémuž jméno bylo Jairus, a ten byl kníže školy Židovské. I padna k nohám Ježíšovým, prosil ho, aby všel do domu jeho. 42 Nebo mìl dceru tu jedinou, kteréž bylo okolo dvanácti let, a ta umírala. A když šel, tiskl jej zástup. 43 Tedy žena jedna, jenž nemoc svou trpìla od let dvanácti, (kterážto byla na lékaøe vynaložila všecken statek, a od žádného nemohla uzdravena býti,) 44 Pøistoupivši pozadu, dotkla se podolka roucha jeho, a hned pøestala nemoc její. 45 I øekl Ježíš: Kdo jest, jenž se mne dotekl? A když všickni zapírali, øekl Petr, a kteøíž s ním byli: Mistøe, zástupové tebe tisknou a tlaèí, a ty pravíš: Kdo se mne dotekl? 46 I øekl Ježíš: Dotekl se mne nìkdo, nebo poznal jsem já, že jest moc ode mne vyšla. 47 A viduci žena, že by tajno nebylo, tøesuci se, pøistoupila a padla pøed ním, a pro kterou pøíèinu dotkla se ho, povìdìla pøede vším lidem, a kterak jest hned uzdravena. 48 A on øekl jí: Dobré mysli buï, dcero, víra tvá tebe uzdravila. Jdiž u pokoji. 49 A když on ještì mluvil, pøišel jeden od knížete školy, øka jemu: Již umøela dcera tvá, nezamìstnávej Mistra. 50 Ale Ježíš uslyšav to, odpovìdìl jemu: Nebojž se, vìø toliko, a zdrávaꜜ bude. 51 A všed do domu, nedopustil s sebou vjíti žádnému než Petrovi a Jakubovi a Janovi, a otci a mateøi té dìveèky. 52 Plakali jí pak všickni a kvílili. A on øekl: Neplaètež. Neumøelaꜜ, ale spíꜜ. 53 I posmívali se jemu, vìdouce, že jest umøela. 54 On pak vyhnav ven všecky, a ujav ruku její, zavolal, øka: Dìveèko, vstaò! 55 I navrátil se duch její, a vstala hned. I kázal jí dáti jísti. 56 I divili se náramnì rodièové její. A on jim kázal, aby žádnému nepravili o tom, co se bylo stalo.