1 Mluvil opìt Hospodin k Mojžíšovi, øka: 2 Kdyby èlovìk zhøešil a pøestoupením pøestoupil proti Hospodinu, buï že by oklamal bližního svého v vìci sobì svìøené, aneb v spolku nìjakém, aneb mocí by vzal nìco, aneb lstivì podvedl bližního svého, 3 Buï že nalezna ztracenou vìc, za pøelby mu ji, buï že by pøisáhl falešnì, kteroukoli vìcí z tìch, kterouž pøihází se èlovìku uèiniti a zhøešiti jí, 4 Když by tedy zhøešil a vinen byl: navrátí zase tu vìc, kterouž mocí sobì vzal, aneb tu, kteréž lstivì s útiskem dosáhl, aneb tu, kteráž mu svìøena byla, aneb ztracenou vìc, kterouž nalezl, 5 Aneb o kterékoli vìci falešnì pøisáhl: tedy navrátí to z cela, a nad to pátý díl toho pøidá tomu, èíž bylo; to navrátí v den obìti za høích svùj. 6 Obìt pak za høích svùj pøivede Hospodinu z drobného dobytku, skopce bez poškvrny, vedlé ceny tvé, v obìt za vinu knìzi. 7 I oèistí jej knìz pøed Hospodinem, a odpuštìno mu bude, jedna každá z tìch vìcí, kterouž by uèinil a jí vinen byl. 8 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, øka: 9 Pøikaž Aronovi i synùm jeho a rci: Tento bude øád pøi obìti zápalné: (slove pak obìt zápalná od pálení na oltáøi celou noc až do jitra, nebo oheò na oltáøi vždycky hoøeti bude), 10 Obleèe se knìz v roucho své lnìné, a košilku lnìnou vezme na tìlo své, a vyhrabe popel, když oheò spálí obìt zápalnou na oltáøi, a vysype jej u oltáøe. 11 Potom svleèe šaty své a obleèe se v roucho jiné, a vynese popel ven z stanù na místo èisté. 12 Oheò pak, kterýž jest na oltáøi, bude hoøeti na nìm, nebude uhašován. A bude zapalovati jím knìz døíví každého jitra, a zpoøádá na nìm obìt zápalnou, a páliti bude na nìm tuk pokojných obìtí. 13 Oheò ustaviènì hoøeti bude na oltáøi, a nebudeꜜ uhašen. 14 Tento pak bude øád pøi obìti suché, kterouž obìtovati budou synové Aronovi Hospodinu u oltáøe: 15 Vezme hrst bìlné mouky z obìti té a z oleje jejího, se vším tím kadidlem, kteréž bude na obìti suché, a páliti to bude na oltáøi u vùni líbeznou, pamìtné její Hospodinu. 16 Což pak zùstane z ní, to jísti budou Aron i synové jeho; pøesné jísti se bude na místì svatém, v síni stánku úmluvy jísti to budou. 17 Nebude vaøeno s kvasem, nebo jsem jim to dal za díl z obìtí mých ohnivých; svaté svatých to jest, jako i obìt za høích a jako obìt za vinu. 18 Každý mužského pohlaví z synù Aronových jísti bude to právem vìèným po rodech vašich, z ohnivých obìtí Hospodinových. Což by se koli dotklo toho, svaté bude. 19 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, øka: 20 Tato jest obìt Aronova a synù jeho, kterouž obìtovati budou Hospodinu v den pomazání jeho: Desátý díl míry efi mouky bìlné za obìt suchou ustaviènou, polovici toho ráno a polovici u veèer. 21 Na pánvici s olejem strojena bude; smaženou pøineseš ji, a peèené kusy obìti suché obìtovati budeš u vùni spokojující Hospodina. 22 A knìz, kterýž z synù jeho po nìm pomazán bude, aꜜ ji obìtuje právem vìèným. Hospodinu všecko to páleno bude. 23 A všeliká suchá obìt knìžská celá spálena bude; nebudeꜜ jedena. 24 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, øka: 25 Mluv Aronovi a synùm jeho a rci: Tento bude øád obìti za høích: Na místì, kdež se zabijí obìt zápalná, zabita bude obìt za høích pøed Hospodinem; svatá svatých jest. 26 Knìz obìtující tu obìt za høích budeꜜ jísti ji; na místì svatém jedena bude v síni stánku úmluvy. 27 Což by se koli dotklo masa jejího, svaté bude; a jestliže by krví její šaty skropeny byly, to, což skropeno jest, obmyješ na místì svatém. 28 A nádoba hlinìná, v níž by vaøeno bylo, rozražena bude; pakli by v nádobì mìdìné vaøeno bylo, vytøena a vymyta bude vodou. 29 Všeliký pohlaví mužského mezi knìžími jísti to bude; svaté svatých jest. 30 Ale žádná obìt za høích, (z jejížto krve nìco vneseno bylo by do stánku úmluvy k oèištìní v svatyni), nebude jedena; ohnìm spálena bude.