1 Rozpomeò se, Hospodine, co se nám dìje; popatø a viz pohanìní naše. 2 Dìdictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcùm. 3 Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy. 4 Vody své za peníze pijeme, døíví naše za záplatu pøichází. 5 Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpoèinouti. 6 Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem. 7 Otcové naši høešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme. 8 Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich. 9 S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meèe i na poušti. 10 Kùže naše jako pec zèernaly od náramného hladu. 11 Ženám na Sionu i pannám v mìstech Judských násilé èiní. 12 Knížata rukou jejich zvìšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti. 13 Mládence k žernovu berou, a pacholata pod døívím klesají. 14 Starci sedati v branách pøestali a mládenci od zpìvù svých. 15 Pøestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše. 16 Spadla koruna s hlavy naší; bìda nám již, že jsme høešili. 17 Protoꜜ jest mdlé srdce naše, pro tyꜜ vìci zatmìly se oèi naše, 18 Pro horu Sion, že zpuštìna jest; lišky chodí po ní. 19 Ty Hospodine, na vìky zùstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu. 20 Proè se zapomínáš na vìky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé èasy? 21 Obraꜜ nás, ó Hospodine, k sobì, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna. 22 Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hnìvati se budeš na nás velice?