1 Stalo se pak tøidcátého léta, ètvrtého mìsíce, dne pátého, když jsem byl mezi zajatými u øeky Chebar, že otevøína byla nebesa, a vidìl jsem vidìní Boží. 2 Pátého dne téhož mìsíce, pátého léta zajetí krále Joachina, 3 V pravdì stalo se slovo Hospodinovo k Ezechielovi knìzi, synu Buzi, v zemi Kaldejské u øeky Chebar, a byla nad ním ruka Hospodinova. 4 I vidìl jsem, a aj, vítr tuhý pøicházel od pùlnoci, a oblak veliký, a oheò plápolající, a okolo nìho byl blesk, a z prostøedku jeho jako nìjaká velmi prudká svìtlost, z prostøedku toho ohnì. 5 Z prostøedku jeho také ukázalo se podobenství ètyø zvíøat, jejichž takový byl zpùsob: Podobenství èlovìka mìli. 6 A po ètyøech tváøích jedno každé, a po ètyøech køídlích jedno každé mìlo. 7 Jejichž nohy nohy pøímé, ale zpodek noh jejich jako zpodek nohy telecí, a blyštìly se podobnì jako ocel pulerovaná. 8 Ruce pak lidské pod køídly jejich, po ètyøech stranách jejich, a tváøi jejich i køídla jejich na ètyøech tìch stranách. 9 Spojena byla køídla jejich jednoho s druhým. Neobracela se, když šla; jedno každé pøímo na svou stranu šlo. 10 Podobenství pak tváøí jejich s pøedu tváø lidská, a tváø lvová po pravé stranì každého z nich; tváø pak volovou po levé stranì všech ètvero, též tváø orlièí s zadu mìlo všech ètvero z nich. 11 A tváøi jejich i køídla jejich pozdvižena byla zhùru. Každé zvíøe dvì køídla pojilo s køídly dvìma druhého, dvìma pak pøikrývala tìla svá. 12 A každé pøímo na svou stranu šlo. Kamkoli ukazoval duch, aby šla, tam šla, neuchylovala se, když chodila. 13 Podobnost také tìch zvíøat na pohledìní byla jako uhlí øeøavého, na pohledìní jako pochodnì. Kterýžto oheò ustaviènì chodil mezi zvíøaty, a ten oheò mìl blesk, a z téhož ohnì vycházelo blýskání. 14 Také ta zvíøata bìhala, a navracovala se jako prudké blýskání. 15 A když jsem hledìl na ta zvíøata, a aj, kolo jedno bylo na zemi pøi zvíøatech u ètyø tváøí jednoho každého z nich. 16 Na pohledìní byla kola, a udìlání jich jako barva tarsis, a podobnost jednostejnou mìla všecka ta kola, a byla na pohledìní i udìlání jejich, jako by bylo kolo u prostøed kola. 17 Na ètyøi strany své jíti majíce, chodila, a neuchylovala se, když šla. 18 A loukoti své, i vysokost mìla, že hrùza z nich šla, a šínové jejich vùkol všech ètyø kol plní byli oèí. 19 Když pak chodila zvíøata, chodila kola podlé nich, a když se vznášela zvíøata vzhùru od zemì, vznášela se i kola. 20 Kdekoli chtìl Duch, aby šla, tam šla; kde Duch chtìl jíti, i kola vznášela se naproti nim, nebo duch zvíøat byl v kolách. 21 Když ona šla, šla, a když ona stála, stála, a když se vznášela od zemì, vznášela se také kola s nimi, nebo duch zvíøat byl v kolách. 22 Podobenství pak oblohy bylo nad hlavami zvíøat jako podobenství køištálu roztaženého nad hlavami jejich svrchu. 23 A pod oblohou køídla jejich pozdvižená byla, jedno pøipojené k druhému. Každé mìlo dvì, jimiž se pøikrývalo, každé, pravím, mìlo dvì, jimiž pøikrývalo tìlo své. 24 I slyšel jsem zvuk køídel jejich jako zvuk vod mnohých, jako zvuk Všemohoucího, když chodila, zvuk hluku jako zvuk vojska. Když pak stála, spustila køídla svá. 25 Byl také zvuk svrchu nad oblohou, kteráž byla nad hlavou jejich, když stála a spustila køídla svá. 26 Svrchu pak na obloze, kteráž byla nad hlavou jejich, bylo podobenství trùnu, na pohledìní jako kámen zafirový, a nad podobenstvím trùnu na nìm svrchu, na pohledìní jako tvárnost èlovìka. 27 I vidìl jsem na pohledìní jako velmi prudkou svìtlost, a u vnitøku jejím vùkol na pohledìní jako oheò, od bedr jeho vzhùru; od bedr pak jeho dolù vidìl jsem na pohledìní jako oheò, a blesk vùkol nìho. 28 Na pohledìní jako duha, kteráž bývá na oblace v èas deštì, takový na pohledìní byl blesk vùkol. To bylo vidìní podobenství slávy Hospodinovy. Kteréžto vidìv, padl jsem na tváø svou, a slyšel jsem hlas mluvícího.